Václav Obadálek

„Poslanci, kteří vyšetřovali zločiny na německém obyvatelstvu, v té době už věděli, že budou nepohodlní, že podobné věci se zametou pod koberec. Tak přemýšleli, jak ochránit svůj život a rodiny. I pan doktor Bunža byl několikrát vyzván, aby emigroval. Řešil to tak, že se nevracel domů, přespával na různých místech a do parlamentu chodil po různých trasách. Tatínek dělal spojku mezi ním a jeho rodinou: když zavolal on nebo jeho manželka, vyřídil, co bylo třeba.“

„Tatínek a jeho spoluvězni se v kriminále snažili pochopit, proč je komunisti zavřeli, a tak studovali marxismus-leninismus. Byla tam spousta vzdělaných lidí – kněží, právníci, lékaři – a běžně se konaly přednášky a semináře. Mám čtyřstránkový dopis z roku 1956, ve kterém otec svému nejstaršímu bratrovi popisuje ekonomický a filozofický základ komunistického materialismu a vysvětluje, proč to nemůže fungovat a nefunguje. V kriminále získal o tom, co se děje v komunistickém bloku, lepší informace než lidi, kteří měli ,obyčejné starosti‘: chodit do práce a vodit děti do školy.“

„Pamatuju si, že když jsem na vysoké škole jednou šel z týnského kostela, začali mě fotit nějací chlapi ve středních letech. Šel jsem pryč Kozí ulicí a oni za mnou, tak jsem začal kličkovat Bílkovou, ale pořád byli za mnou. Nevím, jestli šli cíleně za mnou, nebo číhali na mladé lidi před kostelem poté, co skončila mše.“