Josef Odehnal

* 1930

  • „Tam se zpovídalo, civilové nosili hostie... Tajné mše jsme měli taky. Dávaly se dohromady kavalce, kde se sedlo a kde obyčejně Franta Michálků předčítal modlitby a tak dále. V druhém koutě, na druhém čtyráku zase byli národní socialisté a vzájemně jsme se respektovali. Někdo chodil vždycky po chodbě a hlídal, kdyby bylo nebezpečí, tak abysme se mohli rozprchnout. Zpovídalo se tím způsobem, že farář korzoval s tím člověkem po chodbě, bavili se, smáli se... Nebo po nástupišti venku - chodili, bavili se, smáli se, rozhazovali rukama, aby si nikdo nevšiml, že probíhá nějaká intimní debata.“

  • „My jsme rodina, nebo celá dynastie, katolíci, lidovci, orlové. Prostě to nejhorší, co mohl režim potkat.“

  • „Pro matku to bylo strašný. My jsme byli v rodině čtyři děcka, matka a strejda. Takže bylo šest lidí v baráku. Během snad půl roku tam zůstala sama. Brácha odešel na vojnu, druhý dva do Ústí do práce a do školy, já do basy, strejda zemřel a ona tam zůstala sama. A to ji ještě provokovali. Tatínek už byl po smrti. Tady na konci ulice je les, kde jsou starý, opuštěný pískovny. Tam měli milicionáři střelnici a učili se tam střílet. Chodili seřazený do lesa s kvérama a zase zpátky. Maminka vyprávěla, že když šli okolo, tak určitě museli dostat povel, protože všichni udělali vlevo hleď a provokativně koukali do oken. To víte, jaká hrůza na ni padala, když viděla to stádo zlejch lidí, jak provokujou. Se živobytím to bylo to samý - zůstala sama a neměla bejt z čeho živa. Byla tady nějaká ruční domácká práce - vyšívala knoflíky. Vydělávala si tam pár halířů - občas jí nějaký příbuzní sem tam nějakou korunu dali. Nakonec zemřela v lednu a já jsem přišel v červnu domů. Na pohřeb mě samozřejmě nepustili... Dostala tetanus.“

  • „Na Borkách bydlel kromě mýho kamaráda ještě jeden soused, kterej byl strašně posranej a bojácnej, Tenhle kamarád Pavel mně říká: ,Ten jim to určitě podepíše...‘ Oni tenkrát sháněli straníky jako čert hříšnou duši. ,.... chodí ho tam hecovat a on je hodně vystrašenej!‘ (Ti tři) jdou proti nám a zastavili jsme se. Povídám: ,Nesete Daňkovi legitimaci?‘ Zarazili se a jeden povídá: ,Jak to můžeš vědět?‘ Povídám: ,Já si to myslím.‘ A teď řekli něco: ,To je naše věc!.‘ Nebo něco takovýho. A já mu povídám: ,Nemáš ještě jednu? Mně se chce srát.‘ No to víte. Tímhletím jsem je rozpálil strašně. Dostali jsme se potom na ten Sovětskej svaz, kdy jsem říkal, že jsou sto let za vopicema a... ty detaily už nevím. V žalobě byl potom ještě ten Honza Masaryk, kdy jsem říkal: ,Mě by zajímalo, proč ten Masaryk za sebou zavíral okno, když z něj skákal.‘ Takže žaloba zněla: Pobuřování, šíření nepravdivých zpráv ohledně smrti Jana Masaryka, ač věděl, že jsou nepravdivé - to vím doslovně - a hanobení Sovětskýho svazu. Takže jsem šel k soudu mladistvej a dostal jsem tam čtrnáct dnů podmínečně na dva roky.“

  • „Ten Čoudek byl svobodnej a chodil denně do hospody, na obědy a nějaký to pivo. A vždycky šel domů podroušenej. A ta paní Večeřová (Čoudkova domácí, pozn. autora) jednou říkala mamince: ,Paní Odehnalová, dneska zase byla u vrátek kaluž krve. Zase mu tady někdo dal nakládačku.‘ Čoudkovi, když šel v noci domů. A za nějaký čas zase: ,Paní Odehnalová, zas tady byla kaluž krve. Zas ho někdo zmlátil u vrátek.‘ Tady (ukazuje na fotografii) byl dřevník a tady na něj ti chlapi vždycky čekali, když otvíral vrátka, tak vyskočili a zmydlili ho. Jenže ono mu to nepomohlo a to nás provokovalo. Já jsem to věděl od tý paní Večeřový, že dostal tu nakládačku, a stejně byl bestie dál. A proto jsme si řekli, že mu dáme tvrdší výstrahu a pustíme mu kulku do okna. My jsme věděli, že není doma, že je v hospodě... A aby dostal výstrahu, že ho taky někdy může ta kulička trefit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Proseč, 11.10.2008

    (audio)
    délka: 03:00:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Katolíci, lidovci, orlové - prostě to nejhorší, co mohl režim potkat

Josef Odehnal
Josef Odehnal
zdroj: Josef Odehnal, Ondřej Bratinka

Josef Odehnal se narodil 17. května 1930 v Proseči. Po ukončení třetí třídy měšťanky v Proseči se začal v otcově dílně učit truhlářem. Josef Odehnal starší zemřel v roce 1945. Odehnalovi byli katolíci, lidovci, jejich děti členy Orla. Po únoru 1948 se proto velmi rychle ocitli v latentním konfliktu s nastoupivším režimem. Josef Odehnal mladší se zároveň svým postojem k režimu nikdy netajil a již na Velikonoce roku 1948 se dostal do prvních problémů. Při pomlázce se nedaleko Proseče zastavil se třemi mladými komunisty k diskusi a výsledkem bylo odsouzení na čtrnáct dní s dvouletou podmínkou za hanobení SSSR a šíření nepravdivých informací o smrti Jana Masaryka. O necelý rok později se s kamarády dohodl na založení protikomunistické skupiny, která bude příliš aktivní komunisty v obci „usměrňovat“. Kromě toho hodlali tisknout a rozšiřovat letáky poukazující na komunisty páchané bezpráví. Byl přijat návrh vystřelit do oken nájemního bytu agilního komunisty Matěje Čoudka. Odehnal ostatním ukázal, kde Čoudek bydlí, ale akce se nezúčastnil. Věděl, že bude první, kdo bude muset mít zajištěno alibi... Byla to jediná akce, do které byl zapleten. Při vyšetřování případu se dvěma jeho kamarádům podařilo utéci za hranice a skupina se rozpadla. V její činnosti pokračoval v blízké Budislavi Odehnalův kamarád Josef Lněnička, který do ní zapojil i několik dalších lidí. Amatérsky prováděné zastrašovací akce ale skupině nedaly dlouhého trvání. Lněnička byl zatčen a za půl roku dovedlo StB vyšetřování až k Josefu Odehnalovi. Před soudem se poté ocitlo celkem 19 lidí, z nichž někteří neměli na skupině žádný podíl. V procesu s budislavskou partou v říjnu 1950 byl Josef Odehnal odsouzen k patnácti letům odnětí svobody. Do roku 1956, kdy došlo k revizi procesu, si odbyl šest let z celkového trestu na uranových táborech Rovnost na Jáchymovsku a Bytíz na Příbramsku. Bezprostředně po propuštění se nemohl vrátit k řemeslu, a ač byl těžce nemocný, pracoval čtyři roky v kamenolomu. Dnes žije Josef Odehnal v Proseči a provozuje vlastní pokrývačskou firmu.