„To všichni jeli, většinou - tak, jak říkám - ty koně zmobilizovali nebo sebrali. Ale já měl ty koně vyměněný, takový, co tam nechali, ty zbídačený. Tak ty koně už tak nemohli, zůstal jsem vlastně úplně - když jsme tam jeli - tak pozadu a pak už jsem mohl ty koně pohánět, jak chtěl, voni nestačili. Tak jsme zůstali úplně, úplně vzadu a ztratili jsme se. Ten voják, co byl se mnou, nevěděl, kde je a kam máme jet. Tedka, chtěl se tam někde zeptat v ňákym domě, no bouchal, bouchal, no ale nikdo nevotevřel. Buď tam lidi nebyli, anebo se bál a nevotevřel... Ale povidám: ,No, kam jedeš?‘ ,Na Panskou dolinu.‘ ,No, to já vím, kde je!‘ No, tak jsme jeli teda na tu Panskou dolinu a tam jsem asi teda tech čtrnáct dní vydržel s tema koňma, než mě pustili. A tak jsem různě - některej den jsme dováželi střelivo a některej ... Jednou jsem byl tak úplně na frontě, to jsem se tak vyděsil! Jo, vezl jsem nějakýho opraváře kulometů a měl jsem nabrat oves. Tam byla vesnice, taky vystěhovaná, úplně tak u samé té fronty. No, já jsem to nabral, tam ve spížce do tech pytlů a naložil na vůz. A teďka byl nálet, jo... ,Sprátaj lóšadi!‘ No, já si povidám: ,Kam schovat koně? No, přece kůň...‘ No, tak jsem ... Až mně tam kdosi poradil, povidá: ,Vodevři ty vrata a vjeď do stodoly, prosím tě!‘ No, tak jsem vjel do té stodoly a pak jsem viděl - jeden ten voják ruskej, přišel tam, koukal tou ..sukem, tak tam byla vypadená - suk - díra ve vratách. Dívám se, dívám... Co von tam vidí? Tak jsem se ho ptal: ,Co tam vidíš?‘ On povidá: ,No, pojď, pojď se podivat!‘ A tam byli Němci! Takhle úplně kósek! Tam tekla ta voda... A já jsem tam tak stál a chodil.. A já jsem se zděsil: ,Panebože! Já jsem takhle blízko vod Němců!‘ No, ale byl jsem..."
- Tazatelka: A oni si vás všimli nebo nevšimli? -
„Ne! No, my jsme byli v té stodole a dívali jsme se jen tou dírou přes ten suk. Ale potom jsem s tim vojákem dál jel. Tak ten voják pak slezl a vobíhal kopec. A mně vlastně povídá: ,Tady je cesta, tady musíš projet. Ale jeď rychle, protože to jedeš vlastně mezi frontou.‘ Tady byli Sověti a tady byli Němci a já jsem mezi nima projel. Byla cesta ... tahal jsem do těch koní ... mlátil... Ale voni ne... Stéjně se nepohnuli. No, ale projel jsem to.“