Pavel Palme

* 1947

  • „Dostával jsem anonymy, výhrůžky, a že jestli neodstoupím, tak na mě mají další argumenty, že mě dostanou do kriminálu. Takže tyhle starosti jsem musel řešit taky. Pak se stalo jednou, že jsme vstávali v sobotu, když jsme se chystali na shromáždění do modlitebny. Otevřel jsem hlavní dveře, před barákem jsem měl zaparkovaného žigulíka. Na tom byly rozbité květináče, tak jsem zbystřil a říkám: 'Už je toho dost.' Jenže to bylo auto dcery, které poškodili naštěstí minimálně, tak jsem šel za šéfem kriminálky, ať dá mé rodině ochranu a on říká: 'To není tak závažné, abychom vám museli dávat ochranu.'“

  • „Já budu chtít ten a ten objekt, seženu si čtyři další účastníky, fiktivně zaplatí tisícovku, přihlásí se do dražby, to znamená vznikne nejméně pět, pak mohla být holandská dražba. Oni si to takhle zorganizovali, kde vím, že se zapsalo pět lidí podle zápisu, když jsme to kontrolovali před dražbou, jestli je všechno v pořádku a byl tam dokonce šestý účastník. Tak jsme se v duchu radovali, že to těm mafiánům ten šestý účastník vyfoukne pod nosem. Shodou okolností jsem to licitoval já jako licitátor, tak jsem byl šťastný a licitoval jsem tak, aby se to prodalo. Čekal jsem, vyzýval jsem, ať se někdo odhodlá z těch šesti, já jsem neříkal kolik je účastníků, to se neříkalo, to se nikde nezveřejňovalo. Tak se někdo přihlaste - nakonec se přihlásil někdo z těch mafiánů a dostal to za těch deset procent.“

  • „Tak já jsem v roce 1985 dostal nabídku z toho nejobyčejnějšího dělníka povýšit na vedoucího provozovny. A já jsem jim řekl, že si vezmu týden na rozmyšlenou. Po dvou třech dnech volá kádrovák, nebyl to předseda, ale kádrovák mně volal, tak jsem říkal, že to beru a dávám si podmínky. Podmínky zněly z mé strany, že zkušební doba bude do konce roku. A já jsem řekl, že do komunistické strany nikdy nevstoupím, jsem věřící, budete mě muset jako věřícího tolerovat a neříkat: 'Jezdi do kostela tam, ať tě nikdo nevidí, abys nám nedělal ostudu.'“

  • „Vzpomínám si, kdy jako pětiletý jsem si hrál před synagogou, kde jsme bydleli, na kostkách nebo kočičích hlavách. Pamatuju si od Komenské tou uličkou Traplovou přijel osobní automobil, myslím, že značky Tudor. Přijelo auto a zastavilo před naším domem. Vystoupili z toho dva nebo tři páni v dlouhých mantlech a šli do našeho domu. A já jsem přemýšlel, co je to za pány, jestli mám jít domů, nebo raději zůstat venku. Strach mně nedovolil a rozhodl jsem se zůstat venku a počkat, až tito pánové odejdou z domu. Až jsem přišel domů, máti byla doma s nejmladším bráškou, kterému byly dva roky, sestra s bráškou starším byli ve škole, táta v práci, máti doma plakala, seděla v koutě. Když jsem se podíval do pokoje, ten byl obrácený, jako při prohlídkách, naruby. Dostal jsem strach, tak jsem se rozbrečel, bylo mně pět let a ptal jsem se, co se děje a ona říká: 'Kontrolovali a hledali protistátní literaturu, kterou bychom mohli mít doma uschovanou.'“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 06.02.2020

    (audio)
    délka: 02:02:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidé by měli mezi sebou spolupracovat

Pavel Palme, 1967
Pavel Palme, 1967
zdroj: archiv pamětníka

Pavel Palme se narodil 28. března 1947 v Boskovicích do věřící rodiny členů Církve adventistů sedmého dne. Dětství prožil s rodiči a třemi sourozenci v pronajatém starém domě v bývalé židovské čtvrti. V padesátých letech během oficiálního zákazu církve zažívala rodina těžké období, tajně se scházeli s ostatními věřícími po bytech a četli bibli a zakázanou literaturu. Byl také svědkem domovní prohlídky v jejich domě. Největší problémy měli dospělí i děti se zachováváním slavení sobot. V roce 1965 se vyučil na učilišti Drukov Brno v Ivančicích a později nastoupil základní vojenskou službu v Bechyni. Po návratu z vojny začal pracovat v podniku Lidokov v Boskovicích jako instalatér. V roce 1968 nesouhlasil s příchodem vojsk Varšavské smlouvy a uvažoval o emigraci. V letech 1978 – 1980 absolvoval dálkově kurz biblických činovníků (náhrada biblického semináře). Během normalizace dál pracoval jako dělník až do roku 1985, kdy dostal nabídku místa vedoucího slévárny ve Sloupu. Po splnění podmínek, které si kladl (např. že nikdy nevstoupí do KSČ a dál bude chodit do kostela) nabídku přijal. Rok předtím ve svých 37 letech vystudoval dálkově střední průmyslovou školu v Jedovnicích a získal maturitu. V roce 1989 za podmínek, které si prosadil už při nástupu do vedoucí funkce, začal studovat i Večerní univerzitu marxismu leninismu (VUML). Zapojil se do dění v období sametové revoluce a jako člen Občanského fóra se účastnil vyjednávání u kulatého stolu. Později se stal místopředsedou ONV v Blansku pro oblast hospodářství, bytového hospodářství, dopravy a zemědělství, vodního a lesního hospodářství, obchodu a pak i živnostenského úřadu. V roce 1990 byl jmenován předsedou privatizační komise pro okres Blansko. Dostával anonymní dopisy, bylo mu vyhrožováno a během svého působení zažil mafiánské způsoby získávání majetku v malé privatizaci. Od roku 1993 provozoval v Mladkově u Boskovic rodinnou pekárnu a v současné době (2020) žije v Boskovicích.