"V Rudém právu jsem si přečetla, že kdo složí určitou sumu v dolarech, může na několik dní vyjet. O kanonizaci se nemluvilo. Řekla jsem si - to je přece tak nízká suma, že to zaplatím ze svého měsíčního platu. Tak jsem sedla a začala psát dopis: Vážený otče Zvěřino, což byl jeden z vedoucích katolického disentu, mám tuto možnost. Nabízím Vám, abyste dal dohromady skupinu dvaceti lidí a já to zaplatím. A on to udělal a všichni se dostali do Říma. Všichni až na Zvěřinu samotného, Radima Palouše, rektora univerzity, a ještě někoho. Byli tam také rodiče mé milované neteře a moc si to užili. Já tam byla taky. My jsme i s Janem Pavlem mluvili. Byl to geniální člověk. Bezvadně mi rozuměl, když jsem mluvila česky. Já mu moc nerozuměla, za což jsem se styděla. Naštěstí tam byl s Donem Stanislaoem, pozdějším kardinálem Divišem, a ten překládal do slovenštiny zajímavým způsobem. Umí slovensky, protože tam jezdil lyžovat. Bylo tam i pár velikých českých osobností. Např. básník Zdeněk Rotrekl."
"Máma mi dala velkou sumu peněz, alespoň pro mě tehdy velkou sumu, a řekla na, potřebuješ šaty a boty, tak si to jdi všecko koupit. Já jsem si spočítala peníze a šla jsem si koupit lístek do Národního divadla a potom ještě do Rudolfina na koncert. Takže boty nebyly, šaty taky ne, ale viděla jsem naposled Dalibora a v Rudolfinu byl klavírní koncert. A když jsem se potom vrátila v lednu 1990, tak jsem šla, koupila si lístek do Národního divadla a do Rudolfina. V Národním divadle Smetana nebyl, ten byl skoro opomíjen, ale byla tam velice krásná představení Janáčkových oper. Myslím, že tam první opera, co jsem viděla, byla Její pastorkyňa a v Rudolfinu byl orchestrální koncert."
Libuše Paukertová-Leharová se narodila 11. ledna 1933 v Praze Břetislavu a Libuši Morávkovým. Otec Břetislav se jako diplomat zúčastnil cesty do Berlína s prezidentem Háchou v březnu roku 1939. Po únorovém převratu celá rodina musela opustit republiku. Tatínka přišli zatknout v den, kdy utekl. Maminka s oběma dcerami odešly pár měsíců po tatínkovi do Švýcarska. Libuše studovala v Maroku, Paříži, Bruggách a v Londýně. Po celou dobu pracovala v OSN a pomáhala Olze Masarykové jako její osobní asistentka. První manžel Felix Paukert pracoval v OSN spolu s Libuší. Po jeho smrti se provdala znovu, a to za jaderného fyzika Františka Lehára. V listopadu 1989 se zasadila o to (a sama zaplatila), aby přijelo do Vatikánu na kanonizaci Anežky České dvacet Čechů. Po pádu komunismu působila na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. V roce 2012 získala ocenění Významná česká žena ve světě.
Libuše Paukertová-Leharová se narodila 11. ledna 1933 ve středu ve 2 hod. 10 min. v Praze v dejvické vojenské nemocnici. Na fotce s asistentkou paní Dlouhou
Libuše Paukertová-Leharová se narodila 11. ledna 1933 ve středu ve 2 hod. 10 min. v Praze v dejvické vojenské nemocnici. Na fotce s asistentkou paní Dlouhou
František Lehár, výstup na Pik Lenin v Pamíru, jásání na vrcholu. Zleva Rosťa, Franta, Marta s vlajkou, Mirek a Pavel. Síly stačily právě na jeden snímek. Poslední nádech,1965
František Lehár, výstup na Pik Lenin v Pamíru, jásání na vrcholu. Zleva Rosťa, Franta, Marta s vlajkou, Mirek a Pavel. Síly stačily právě na jeden snímek. Poslední nádech,1965
