Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Miroslav Pěchuvka (* 1932)

• narodil se 12. 9. 1932 v Kunčičkách na Ostravsku

• v roce 1942 byl jeho otec zatčen za odbojovou činnost a poté zemřel v koncentračním táboře Osvětim

• v květnu 1945 vstoupil do skautského oddílu v Kunčičkách

• v roce 1946 složil skautský slib v Kunčičkách

• v roce 1947 se zúčastnil Jamboree Míru v Mondialu ve Francii

• vystudoval Vysokou školu lesnickou v Brně

• vstoupil do KSČ

• během pražského jara patřil k reformním komunistům

• po okupaci v srpnu 1968 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání

• dodnes v kontaktu se skautským hnutím

Ing. Miroslav Pěchuvka se narodil 12. září 1932 v Kunčičkách (dnes Ostrava 13) v rodině strojního zámečníka. Během války, v roce 1942, byl jeho otec zatčen za odbojovou činnost a poté zemřel v koncentračním táboře Osvětim.

Do skautingu se Miroslav Pěchuvka zapojil hned po válce v květnu 1945. Jako důvod vstupu do skautu uvádí tehdejší vlastenecké a protiněmecké smýšlení a hlavně knihy Jaroslava Foglara. Vstoupil do 17.oddílu v Kunčičkách, jenž byl založen Tapinem – Jaroslavem Polochem (1926–1985) ilegálně ještě za války pod hlavičkou Klubu českých turistů. Tento oddíl byl vytvořen na základě čtenářského klubu. Jaroslav Poloch, přezdívkou Tapin, byl později povoláním učitel, pak ředitel střední školy a nakonec inspektor učňovských škol (zemřel v 59 letech). Miroslav Pěchuvka na něj vzpomíná jako na člověka velmi zapáleného pro skauting.

17. oddíl z Kunčiček spadal organizačně pod 10. středisko Ostrava. Skládal se ze šesti družin: Rysi, Vlci, Jeleni, Lišky, Jestřábi a Orlíci. V Kunčičkách ale také působil 24. oddíl skautek, 18. oddíl vodních skautů a 22. oddíl homogenních skautů. Klubovna byla vybudována z původní umývárny německých vojáků, kterou dostal oddíl do svého vlastnictví. Stála na místě bývalého palebného postavení německých dělostřelců. Jak pamětník sám uvádí,  klubovnu stále upravovali, a pořádali proto různé sbírky. Po roce 1948 tuto klubovnu bohužel zabralo SSM a klubovna zchátrala.

Oddíl také vydával svůj časopis, jenž se jmenoval indiánským jménem Lokoli. Tento časopis vychází jako občasník dodnes kvůli různým srazům – např. zvláštní vydání Lokoli z roku 2000. V roce 1946 se Ing. Miroslav Pěchuvka zúčastnil Tábora poznání v Dolní Lomné-Jestřábí a v letech 1947–1949 pak na oblíbeném oddílovém tábořišti na Moravici u Vítkova. Na jaře v roce 1946 složil svůj skautský slib. Po prázdninách roku 1947 nastoupil na roční praxi do Beskyd v obci Krásná a styk s oddílem byl omezen na příležitostné návštěvy.

V roce 1947 byl vybrán na skautské Jamboree v Mondialu ve Francii. Vzpomíná taky na přípravný týden před Jamboree, kdy se muselo nacvičovat stavění stanů. Jamboree ve Francii hodnotí velmi pozitivně: „Rozhodně jsme se tam nenudili, tam bylo pořád co dělat.“ Hlavní slovo, jež ovládlo samotné Jamboree, bylo prý slovo „change“. Své matce napsal tehdy v dopise: „My měníme vše, já už nemám žádný náš odznak, vše mám vyměněné za cizí!“ Pro něho samého byl silným zážitkem i přejezd vlakem přes bombardováním rozbité Německo.

Na Jamboree byl svědkem tragické události. Srazily se tam totiž dva vláčky, které byly demontovány z pevností ochranného valu „Maginotovy linie”, kde sloužily Němcům k převážení munice. Na Jamboree sloužily pro přepravu návštěvníků.  Miroslav Pěchuvka vzpomíná: „Srážka vláčků se udála asi padesát metrů ode mne. Skauty odvážely sanitky, nemohu tedy říci, zda byl někdo usmrcen, jen bylo najednou cítit silný zápach. Domnívali jsme se, že jde o protržení břicha a střev.“ O této události se nikde jinde nedočteme. Jiný pamětník, Josef Pešata z 88. oddílu z Prahy, uvádí: „Mnozí si natloukli, ale vždy to dobře dopadlo.“ Po samotném Jamboree projížděli skauti západní Francií a byli se podívat v Normandii a poprvé byli u moře.

Miroslav Pěchuvka se domnívá, že ho skauting ovlivnil při volbě povolání. „Otec byl zámečníkem a celá moje rodina pracovala spíše v této oblasti. Předtím jsem s tím lesem tolik společného neměl, takže myslím si, že mě to natolik ovlivnilo, že jsem nakonec šel studovat lesnickou školu.“ Po prázdninách 1948 začal tedy studovat Lesnickou školu v Hranicích. Jak ale pamětník sám uvádí, jako skauti se setkávali z bývalého oddílu i po zákazu skautingu.

Do KSČ vstupoval kvůli tehdejší náladě, ideovému nadšení a propagandě. V roce 1968 patřil k reformním komunistům, což mu v dobách normalizace vyneslo vyhazov ze zaměstnání a konec členství v KSČ. Také měl zákaz držení zbraní, nesměl lovit a jeho synové nesměli studovat na střední škole v rámci tehdejšího Severomoravského kraje. „Nevzpomínám na dobu normalizace rád,“ říká dnes pan Pěchuvka. Ovšem taky dodává, že se vždycky našli lidé, kteří mu dokázali pomoci.

Ing. Miroslav Pěchuvka nejdříve dělal v Jeseníkách dva roky lesníka, pak technika a vedoucího polesí na Lesním závodě v Loučné. Od roku 1964 pracoval jako technolog v Beskydech na LZ Ostravice, po roce 1968 byl nucen odejít a pracovat jako technik na dopravním středisku a pak na těžebním středisku LZ Frýdek. Po roce 1989 byl vedoucím polesí a pak lesním správcem Lesů České republiky Frýdek-Místek. V roce 1998 odešel do důchodu.

Skauti bývalých oddílů z Kunčiček (či jen 17. oddílu) se stále scházejí. V roce 1986 se uskutečnilo setkání všech oddílů z Kunčiček na Černé louce. V roce 1987 proběhlo setkání na Pražmě a na Lysé hoře. V roce 2000 byl sraz u příležitosti jubilejního setkání oddílu po 55 letech, které se konalo na Pražmě, Labaškách a v „Kováku“ v Ostravě. V roce 2001 bylo setkání v Loveckém domě v bažantnici v Šilheřovicích. Setkání se také konalo k 60. výročí skautingu v Kunčičkách 23. června 2005. Ing. Miroslav Pěchuvka je ženatý a má dva syny.