Václav Pek

* 1948

  • „To bylo strašný, jak se to pak roztáhlo. Od Coronini až sem po vesnici byla cesta mokrá od motoriny [nafty], jak to přelévali do kanystrů. Když šel můj syn na vojnu v devadesátém pátém roce, tak jsme nemohli ani projet po ulici, jak tam bylo aut s tou naftou, jak to nalévali a přelévali. To bylo strašné. Pak se to rozmohlo. To bylo lodí, co to vozilo. Pak potřebovali lodě, nějakému inženýrovi jsem opravoval nejprve loď. Viděl jsem, jak je to udělané, tak jsem je pak dělal i já. Když jsem udělal jednu, dvě, pak chodili furt a pořád jsem musel dělat. Udělal jsem jich [lodí] dvacet dva. Měl jsem velký výdělek, jedna loď byla za dvě stě marek. To jsem měl jeden plat v dolech za měsíc. A to já doma po práci za tři čtyři dny jsem udělal loď. Vydělal jsem tehdy hodně peněz.“

  • „V roce 1968 jsem byl v Čechách a pak jsem byl vojákem. Ještě to bylo takové pobouřené, ještě se o tom mluvilo, o té revoluci. Když jsem přišel na vojnu, zapisovali nás, jaká jsme národnost. Řekl jsem, že jsem Čech, měli jsme českou národnost. Když slyšeli, že jsem Čech, velitelé mi říkali Dubček.“

  • „Sám jsem to pak zažil. Než jsem šel do důchodu, tak chlapovi zkapaly nějaký vagony, kdyby tam nebyly tyče, tak by spadly na mě. Já jsem byl dole a oni pustili vagony, bylo to nějak z kopce v té šachtě. Odvázaly se jim vagony, asi deset jich bylo, a praštilo to, já se zachránil, protože nespadly na mě dolů, ale kamení na mě padalo. Měli jsme přilby. Přikrčil jsem se k lanu a čekal, až to na mě spadne. Ale vyvázl jsem, nic se mi nestalo. Co jsem tam dělal, tady na těch dolech, kde jsem byl já, tak dvacet obětí, dvacet životů tam zahynulo. Říkali tomu ‚akcidenty‘. Někteří mrtví, někteří ranění. Za dvacet roků, tak dvacet mrtvých. Bylo to nebezpečný. Odešli jsme z domova a nevěděli, jestli se z dolů vrátíme. Z Heleny zahynuli tři.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatá Helena, Rumunsko, 19.10.2021

    (audio)
    délka: 01:36:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
  • 2

    Svatá Helena, Rumunsko, 06.12.2021

    (audio)
    délka: 49:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odešli jsme do dolů a nevěděli, jestli se vrátíme domů k rodinám

Václav Pek v truhlárně
Václav Pek v truhlárně
zdroj: archiv pamětníka

Václav Pek se narodil 19. července 1948 v české vesnici Svatá Helena v Rumunsku jako nejstarší syn Ferdinanda a Anny Pekových. Přejal jméno po svém dědečkovi, který se v mládí učil truhlářskému řemeslu a započal tradici, která se v rodině dědí už po čtyři generace. Pamětníkův dědeček Václav padl na bojištích první světové války, jeho syn Ferdinand se truhlařině učil v srbském Bělehradě. Pamětník se řemeslu učil od svého otce. Roku 1974 nastoupil do nedalekých rudných dolů, kde odpracoval dvacet let. Jako diákon sloužil v místním sboru bratrské jednoty baptistů dohromady osmnáct let. Jeho synové v truhlářském řemesle pokračují, za podpory české organizace Člověk v tísni se jim podařilo v roce 2006 založit ve Svaté Heleně truhlářskou firmu. V době natáčení (v říjnu 2021) žil Václav Pek ve Svaté Heleně.