profesor PhDr. Jaroslav Peprník , CSc.

* 1927

  • „Když se blížil druhý rok PTP a bylo na obzoru propuštění, tak jsme se najednou dověděli, že služba bude prodloužena ještě o cvičení v délce jednoho měsíce. Řekli jsme si, že když jsme přežili dva roky, že měsíc také přežijeme. Jenže po uplynutí měsíce vyhlásili další prodloužení o měsíc. To už bylo zvlášť zoufalé, zvláště když po uplynutí dvou měsíců řekli, že zůstaneme na neurčito. Ale byla nám dána možnost volby, buď zůstat na neurčito na šachtě s jakýmsi důvěrným sdělením, že to nebude déle než rok, nebo podepsat tři roky do vojenského stavebnictví. Já jsem si řekl, že je nutné se z šachty dostat, protože není zaručeno, že to tam bude jen na jeden rok a vojenské stavebnictví mělo tu výhodu, že mělo být v Brně a že už člověk mohl nosit civil.“

  • „Hned po osmačtyřicátém roce byl v Brně na filozofické fakultě ustaven akční výbor. Byli tři asistenti - dva z historie, jeden z bohemistiky. Ti svolali schůzi do největší posluchárny a sdělili, že odteď vedou fakultu oni a žádali, abychom odhlasovali schválení. Ptali se, kdo je proti, načež se zvedl les rukou. Oni se pousmáli a řekli: ,Sovětský svaz dokázal vystřídat inteligenci. Úplně ji vyhladili a nahradili novou. My bychom to uměli lépe, my jsme dál než Sovětský svaz v sedmnáctém roce. Tak budeme ještě jednou hlasovat, kdo je proti.‘ Zvedlo se sedm rukou. Já mezi nimi nebyl a díky tomu jsem dokončil studia. Můj přítel Igor Huleja byl mezi těmi sedmi studenty. Byl student dějepisu. Vyloučili ho. Těch dalších šest jsem neznal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 04.05.2018

    (audio)
    délka: 03:07:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za komunismu se člověk stále něčeho bál

Prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc. v roce 2018
Prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc. v roce 2018
zdroj: Vít Lucuk

Jaroslav Peprník se narodil 11. února 1927 v Ivančicích. V posledním ročníku na gymnáziu byl v září 1944 spolu s celou třídou poslán do totálního nasazení do letecké továrny v Bučovicích, kde se vyráběly díly pro Messerschmitty Bf 109. Po druhé světové válce vystudoval kombinaci oboru angličtina a historie na Masarykově univerzitě v Brně. Tři dny po promoci v roce 1950 musel nastoupit na základní vojenskou službu a následně byl zařazen do pomocných technických praporů. Dva roky pak sloužil u pozemního personálu v šachtě Gottwald v Horní Suché a další dva v Brně u vojenského stavebnictví. Propustili ho až v roce 1954 a následně pracoval na katedře anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. V období normalizace nesměl přednášet. Mohl jen publikovat a vést cvičení z praktického jazyka. Jeho činnost také bedlivě sledovala Státní bezpečnost. Ke své práci se mohl vrátit až po pádu komunismu. Napsal také řadu učebnic a monografií. V roce 2019 bydlel stále v Olomouci.