Jaroslav Pergl

„15. 5. 1945 byla odeslána na ONV v Kladně ze zdejšího MNV rezoluce požadující jeho okamžité zatčení za údajně aktivní spolupráci s Němci. Za touto rezolucí stáli tehdejší tajemník MNV, člen KSČ K. T. Obvinil V. Babůrka, že hned v březnu 1939 při zatýkání členů KSČ v Buštěhradě iniciativně zajistil seznam jejích členů. Dále byl obviněn z toho, že při prohlídce zatčených v zámku jim podvrhnul ruční granát a že udržoval důvěrné styky s příslušníky gestapa. Z tohoto popudu byl odvolán z činné služby a přeložen z moci úřední do trvalé výslužby v říjnu 1945. S manželkou se odstěhovali do obce Blatná u Jesenice. Z výpovědí před Radou zaměstnanců SNB v Kladně byla všechna obvinění vyvrácena. Naopak museli konstatovat, že byl ‚... příkladem vzorného Čecha‘. Přesto byl předvolán před očistnou komisi při Zemském národním výboru v Praze, kde byl jeho případ veřejně projednáván. Bylo předvoláno sedmadvacet svědků, z nichž pouze tři (J. D., K. T. a A. P.) vypovídali v jeho neprospěch. Slyšení končilo tím, že neobhájil zatýkání komunistů v roce 1939, a byl za to potrestán důtkou. Následně byl obviněn z toho, že měl gestapo upozornit na dvojici Horák – Stříbrný z Lidic. Zde také řada svědků svědčila ve prospěch obžalovaného. To stále bylo zdejším komunistům málo, a tak byl zaslán další dopis 15. 2. 1946 na Zemské velitelství SNB v Praze s prosbou o přezkoumání problému podle dekretu č. 105 o očistných komisích. Zde mu bylo kladeno za vinu, že v době nesvobody projevoval nadměrnou služební horlivost, a proto zavinil zatčení více osob pro jejich členství v KSČ, a obviněn byl ze spoluúčasti na lidické tragédii. Jenomže se prokázalo, že tam byl účasten stejně jako desítky jiných četníků svezených sem ze širokého okolí, aby vykonávali pouze strážní službu. Přesto byl stále držen ve vazbě. 29. 1. 1948 měl být radní komorou krajského trestního soudu z vazby propuštěn. Ale propouštěcí doklad se nenašel. V červnu 1948 převzal kauzu veřejný žalobce při Mimořádném lidovém soudu v Praze a obvinil V. Babůrka ze spáchání zločinů proti státu dle tzv. retribučního zákona. Hlavní přelíčení proběhlo před trestním senátem už Mimořádného lidového soudu v Praze 24. 8. 1948 za již zcela změněné společenskopolitické situace. Byl vynesen rozsudek: ... jest vinen, že v roce 1939–45, tedy v době zvýšeného ohrožení republiky, v Buštěhradě a jinde jako velitel četnické stanice podporoval nacistické hnutí. (...) Dále byl zproštěn dalších obvinění, včetně navedení gestapa na stopu Stříbrného a Horáka z Lidic, naopak se prokázalo, že jejich vyšetřování mátl. Přesto byl odsouzen k trestu těžkého žaláře na dobu sedmi let, zostřenému jedním tvrdým lůžkem čtvrtletně, a k uhrazení nákladů řízení i výkonu trestu. Dále pozbyl na deset let občanské cti a pět let si musel odpykat ve zvláštních pracovních oddílech. Polovina jeho jmění propadla státu.“