Ezra Perl

"Tam, jak bych vám řekl, Češi byli velmi přátelský, skutečně velmi přátelský, já toto nemůžu zapomenout, jak Češi nás vychovali, a jim děkuji skutečně z celého srdce, jak oni se zachovali proti nám, i když byla ta Slatina, ta obec, ty Slatinské Doly, to bylo přes padesát procent obyvatel byli Židé a tam žili také taky Rumuni a Maďaři a to jsme žili velmi přátelsky s nima."

"Do Charlottenburgu jsme šli pěšky, tam jel okolo vůz s koňma a oni tahli a vezl tam ty řízky.Ty řízky od cukrové řepy. Esesák neviděl, tak já jsem chňapl a vybral jsem a řekl si - nějakej vitamin to bude, nějakej cukr v tom zůstal, tak se to pokusim sníst, a já jsem z toho dostal sračku, druhý den jsem dostal strašnou sračku, a jak jsme vykopávali tu bombu, hlásim se u esesáka a řikám, že musim na záchod, a on mi začne nadávat: Du Schwein! Du Drecksack! Du Jude! A já řikám, co mám dělat, přece to neudělám do kalhot. A tak mi řikal: Běž! A jak jsem jenom sundal gatě... jo... tak vybouchla ta bomba… deset důstojníků... Rusové... tam zůstali a já sem se zachránil s gatěma dolů na záchodě... a esesáci nebyli tam, esesáci seděli v hospodě, tam byla ale krásná hospoda!"

"Jo, jo, on nás terorizoval, kde mohl, my jsme byli v organizaci té židovské mládeže a chodili jsme cvičit do tělocvičny německé, protože ten Gajda nás nechtěl přijmout, a on zakázal, abychom byli v Sokolu například, no a abychom zůstali svěží, tak Němci souhlasili, abychom u nich cvičili, v jejich tělocvičně... Od generála Gajdy jsme dost trpěli, skutečně... nehledě na to, že generál Gajda z jedné strany a Němci z druhé strany... a to začalo v osmatřicátém."

"Přišli jsme do Osvětimi a tam jsme nevěděli vůbec, co je Osvětim, v Terezíně, to jsme se echno dozvěděli, jak jsme byli na místě, jak nás Mengele rozdělil, jak byla selekce, jeden doprava, jeden doleva, doleva do práce… doprava do plynu... takhle mě chytl za ruku a řiká: Ja ja, gehe nach links!"