Josef Petrů

„Jeli nás zlikvidovat a dojeli na hřeben a měli sjíždět k louce. A od té další vesnice směrem na Slavičín, tam už byli zakopaní Rumuni. A začali střílet z kanónů první dělostřelecké granáty. Nejprve začaly padat do lesa. Gestapáci se zastavili a vrátili se do těch Vizovic. Byla to otázka necelého dne a byla ta naše vesnice i s lidmi zlikvidována. To ani nikdo nedovede vysvětlit… Rusové k nám vůbec nepřišli. Hnali Rumuny před sebou, aby Rumuni padali. Rusové potom přišli jenom krást.“

„Zjistili, že v obci je velká pálenice, kde se celoročně pálila nejenom slivovice, ale také další věci, borovičky a jiné. Měl to tam velkopáleničář Andrýs. Brali různé nádoby u baráků a nosili v hrncích, kýblech, putnách a škopkách slivovici a pili to z hrnků. Během hodiny byla katastrofa se na to vojsko podívat. Bylo tak zdecimované, tak zpité… Než byli hodně napití, tak začali být nepříjemní. Začali se shánět po ženských. Ženské před nimi utíkaly. Navečer se potom musely schovat. Všechny ženské z vesnice byly přes noc někde zahrabané ve stodolách, ve slámě nebo v seně, aby je vojáci neznásilnili. Staly se tam dva případy, kdy dvě ženy chytili. Pak byli tak zpití, že padali a nevěděli, co dělají. Později jsem o tom uvažoval a říkal jsem si, že možná by se to stalo i mi, kdybych se dostal do takové situace. Ti chlapci byli špinaví, vši jim lezly po tvářích, byli zarostlí a orvaní. Určitě byli od krve svých kamarádů. Byl strach a hrůza na ty vojáky hledět. Hledali v tom alkoholu asi nějaké povzbuzení.“