Jan Pfeiffer

* 1928

  • „Ono to nebylo takový, že by člověka mlátili. Oni řekli a nedostal člověk pít, jíst, kafe, nemohl na záchod. A vždycky tam říkali: ,Tak už jste to podepsal?‘ Tak já jsem chtěl na záchod. ,Tak to podepište a půjdete na záchod.‘ Jako takovým ponižujícím, dobráckým způsobem, tak by se dalo říct, jednali. A v té době. To bylo zrovna v době, kdy byl ten proces s tím Slánským. Na ulicích byla stopa taková ponurá.“

  • „Já jsem vždycky si říkal: ,Jako je třeba být v té partaji, a ne jenom jako řadovej člen, ale nikdy se nesmím dostat do vyšších nějakých těch, kde už na to nemám vliv.‘ Já jsem vždycky chtěl být v takovým tom... My jsme říkali malá strana a velká strana. Šlo se na malou stranu, šlo se na velkou stranu. Malá strana byla úplně jenom u nás v tom, na neurologii, a velká strana, to byla zubní, psychiatrie a my, a už ne vejš! Tam už jsem mohl se dostat do takovejch blbejch situací.“

  • „Nakonec on to byl vysokej představitel církve, který měl ty farářský některý vlastnosti, takže kdyby tomu člověk úplně podlehl, tak to nebylo dobrý. Já jsem ho vždycky bral s velikou rezervou. Já jsem mu za nesmírně mnoho vděčen, informací a tady ta sebevýchova, kterou oni v tý církvi uměli, ale ne proto, že teď budeme věřit nějakýmu tomu pánovi s fousama v košili, kterej tady je nahoře. Tak to bylo jako prostě dědictví toho kláštera, který on v sobě měl a nemohl se ho úplně zbavit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.02.2012

    (audio)
    délka: 02:25:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chcete-li dělat dobrý skauting, není to v těch odznacích, je to ve vztazích

Před chatou Primaverou v roce 1972
Před chatou Primaverou v roce 1972
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Jan Pfeiffer se narodil 17. 4. 1928. Vyrůstal v Lomnici nad Lužnicí. Vystudoval gymnázium v Třeboni a následně neurologii na lékařské fakultě v Praze. V roce 1947 vstoupil do vysokoškolského roverského kmene v Praze a po komunistickém převratu v roce 1948 začal docházet do Kruhu Pavla Křivského, který ho ovlivnil svým učením na celý život. V 60. letech založil s manželkou Jankou turistický oddíl Kruh, který pod hlavičkami různých organizací funguje dodnes. Pracoval v Jedličkově ústavu a potom na neurologii na pražské univerzitě. Zde založil Kliniku rehabilitačního lékařství. Začátkem 60. let vstoupil do strany a byl i v náčelnictvu Pionýrské organizace. Po sametové revoluci se podílel na obnově Junáka. Musel opustit vedoucí postavení na rehabilitační klinice z důvodu stranické minulosti a začal působit jako poradce ministra zdravotnictví.