Stanislav Pilík

"Jmenovali jsme se podle našeho kapelníka, který se jmenoval příjmením Moucha. Neuměli jsme vůbec anglicky – ale tohle je možná správně. Dali jsme si název Moucha's Detective Agency. Ale to říkám ne proto, abychom se smáli tomu názvu, ale tomu, co se později stalo. Protože ty kapely směly hrát, ale museli jsme mít takzvané přehrávky, kde nás testovali, jak hodně to umíme a jestli smíme hrát pro veřejnost. To je taky zajímavá záležitost, protože to teď neexistuje. Hraješ, máš publikum, máš třeba peníze na rozjezd, seženeš si nějaké sponzory nebo něco dostaneš a je to tvoje věc, tvoje soukromá aktivita. Tehdy ne, úřady to sledovaly. A když jste chtěli mít kapelu, tak jste museli mít nějakého zřizovatele. Takže my jsme měli jako zřizovatele SSM, proto jsme byli v SSM – abychom mohli mít kapelu. Jinak bychom tam samozřejmě nebyli. Ale abychom mohli mít kapelu, tak jsme museli být členy SSM. Takže jsme měli za zřizovatele SSM, a když se dělaly ty přehrávky, tak v hodnotící porotě byli chlapi, kteří hráli na trubky a saxofony v dechovce. My jsme tehdy dechovku prostě nenáviděli. My jsme byli samé mládí vpřed, rokenrol, Presley, Beatles a tak dále." – „Součástí těch přehrávek byly i pohovory o politice?" – „No, tom mám kamaráda Sašu Plesku z Brutusu, který dodnes hraje. S tím jsme jezdili do školy autobusem na Florenc, občas jel se mnou a říkal: ,Slávo, přečti si to, co proti tomu textu mají? Podívej, tady to mám prej vyškrtnout!´ Já říkám: ,Vždyť tam není žádné sprosté slovo.´ Už si nevzpomenu, co to zrovna bylo za text... Ale prostě to někomu z té komise, kam jel, [přišlo nevhodné]. On je frontman kapely Brutus, která je hodně známá, hráli i ve filmu a tak dále. Jinde měl spoustu sprosťáren, ale říkal: ,To mi nevyškrtli.´ A jak jsem zmiňoval ten náš název, tak my jsme začali hrát někdy v devětašedesátém, když jsem nastupoval na vysokou, nebo jsme to zakládali už na střední, a někdy v sedmdesátém nebo sedmdesátém prvním roce přišlo, že nesmíme mít mít anglický název. Brutus nesměli mít latinský název – protože to byl vlastně císař ze západní země, z Itálie, Z Říma. Brutus, že jo – I ty, Brute! Museli se přejmenovat na Kyklop. Strašný, když si uvědomíte, co to je, tomu se nedá ani věřit. A my jsme se museli přejmenovat, protože jsme nesměli mít anglický název – tak jsme se přejmenovali na Mouchova detektivní kancelář."

"Prostě to [projev Františka Kriegla před sjezdem ÚV KSČ z 31. května 1969] rozdával, ti lidé to možná zase dávali dál. Pak jsme jednou seděli v obýváku, on zase kouřil, koukali jsme na nějaký seriál nebo něco, co já vím, co to bylo, já byl s rodiči - ani nevím, kde byla Hanka. Jo, Hanka byla v internátu, protože ta dělala školu na krejčovou a byla myslím ve Vansdorfu, takže nebyla doma. A my sedíme v tom obýváků a najednou zazvoní zvonek. Máma se jde podívat ke dveřím - a já jsem jenom čuměl. Deset chlapů, polovina z nich měla kožené kabáty až na zem. Hrozně mi to připomínalo ty filmy, které nám pouštěli, propagandistické filmy o Němcích. Tak vypadali úplně stejně - jako v těch filmech o nacistech. To mě hrozně bere ještě teď. Byl to takový šok. Normálně vlétli do obýváku a řekli: Vy jste Zdeněk Brabec? Půjdete s námi. Bez vysvětlení. A už jsme ho neviděli."