Nejdůležitější v životě je domov. Ten je tam, kde jsem se narodila. Doma mám všechno ráda
Stáhnout obrázek
Ludgarda Plačková se narodila v roce 1929 jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině sedláka v Hati na Hlučínsku. Otec s matkou hospodařili na půdě a starali se o dobytek. Ve druhé polovině 30. let zažila budování československého hraničního opevnění, na jehož stavbě pracovali také její bratři. V září 1938 sledovala československou mobilizaci a následně příchod německé armády na Hlučínsko. Stejně jako všichni obyvatelé Hlučínska dostala německé občanství a začala chodit do německé školy. Všichni tři bratři postupně narukovali do wehrmachtu. Nejmladší Alois padl roku 1943 v Bělorusku, prostřední bratr Karel zemřel na následky válečného onemocnění tři roky po válce. V dubnu 1945 zažila Ludgarda Plačková boje ostravsko-opavské operace na Hlučínsku a byla svědkyní násilí páchaného sovětskými vojáky na civilním obyvatelstvu. Po osvobození nesměla pokračovat ve studiu na gymnáziu a byla svědkyní toho, jak je část obyvatel Hlučínska perzekvována. V roce 1953 byl otec odsouzen, protože odmítal vstoupit do JZD, matka byla deportována na státní statek ve středních Čechách. Až do důchodu v roce 1985 pracovala Ludgarda Plačková jako ošetřovatelka dobytka.
