Oldřich Plajner

„Skutečnost byla, že Junák by se měl sloučit se Svazem mládeže. Pod jejím vlivem a ještě dalších věcí otec podepsal toto sloučení z funkce náčelníka Junáka, a to proti svému přesvědčení, protože byl jednak přehlasován a jednak, podle jeho slov, mu byla položena volba mezi podepsáním sloučení a jinou alternativou, že Junák bude prohlášen za protistátní organizaci a bude s Junákem a jeho členy staršími osmnácti let nakládáno příslušným způsobem. Takže měl volbu buď podepsat sloučení Junáka, nebo nepodepsat, což mnohokrát v životě učinil, ale uvrhnout v nemilost a vystavit perzekucím tehdy asi 1500 funkcionářů Junáka starších osmnácti let.“

„Až se zželelo jedné pracovnici stejného útvaru, význačné komunistce – znala se se Slánským – osudu Plajnera, jeho stálého odmítání a nedorozumění, která z toho vznikala, a na nějaké stranické schůzi prý – jak vím z doslechu – pronesla: ‚Prosím vás, už byste mohli dát tomu Plajnerovi pokoj, on je slušnej člověk.‘ To mě samozřejmě pobavilo z mnoha důvodů, jednak proto, že mi skutečně dali pokoj s přihláškami, a potom i hodnocení, že jako slušný člověk de facto do partaje nepatřím. To mě plně uspokojilo.“