Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Michael Plátek (* 1966)

• narozen 10. září 1966 v Liberci

• pradědeček, dědeček i otec se věnovali vazačství

• během druhé světové války dědeček nuceně nasazený na práci v Berlíně

• po komunistickém převratu dědeček působil v Naivním divadle v Liberci

• otec se věnoval také fotografii, dřevořezbě i malbě

• od roku 1982 se učil tiskařem v Rumburku

• věnoval se převážně litografii a ofsetovému tisku

• v roce 2024 žil v Liberci

Rodinnou historii opečovává Michael Plátek s láskou. Každý z jeho předků mu předal kus sebe, a tak se snaží jejich životní příběhy uchovat tak, aby se na ně nezapomnělo. 

Knihy vázal už pradědeček

Rodinná tradice vazačství sahá do 19. století, kdy se roku 1882 narodil František Plátek starší. Ten pocházel z Malé Skály a roku 1899 založil v Turnově ve Skálově ulici knihařskou dílnu. Byl vyučeným knihařem, ale také nadaným muzikantem, jak vzpomíná jeho pravnuk. „S dalšími Maloskaláky se každé jaro sebrali a jeli do Ruska s cirkusovou kapelou,“ říká Michael Plátek. Hudba byla jeho životem, a tak jakmile byl jeho syn, jmenovec, schopný vést dílnu, vedení mu předal. 

František Plátek mladší přišel na svět v roce 1905. Roku 1922 získal výuční list a převzal otcovu dílnu. V průběhu let si doplňoval své znalosti a přidával do svého repertoáru další techniky ve speciálních kurzech u mistra Ludvíka Bradáče. Později se stal členem výtvarného spolku turnovského Díla, díky čemuž navázal kontakt s výtvarníky, jako byli Karel Vik, Viktor Vorlíček, Karel Kinský a další. Pravidelně ho navštěvovali i spisovatelé, kterým tvořil vazby jejich knížek – třeba F. X. Šalda nebo Marie Majerová. 

V roce 1938 narukoval v rámci mobilizace, během válečných let se dál věnoval své práci a roku 1943 musel odejít na nucenou práci do Berlína. V hlavním německém městě zažil bombardování, ale vyvázl bez zranění. Budově, ve které byli Češi ubytovaní, se ale nálet nevyhnul a skončila v troskách, jak dokumentují fotky, které František Plátek mladší pořídil.[1] Poslední měsíce války už prožil v protektorátu. Po osvobození si vzal půjčku, zrenovoval celou svou dílnu, pořídil si nové nástroje. Ukázalo se ale, že nešlo o investici do budoucna, protože brzy o svůj podnik přišel. „Děda mi vyprávěl, že za ním přišli jeho kamarádi a říkali mu, že by bylo dobrý, kdyby tu dílnu daroval státu. Samozřejmě se mu to vůbec nelíbilo. Vůbec nechtěl něco takovýho dopustit. Oni mu říkali: ,Víme, že na to máš půjčený peníze, ale když to neuděláš, tak ti to vezmou stejně a nechají ti ještě dluhy.‘ Tak říkal, že ho to opravdu velmi bolelo, velmi ho to mrzelo, že opouští ten Turnov, to bylo prostě jeho místo, kde rád žil. Ale rozhodl se, že to předá státu,“ vypráví Michael Plátek.

František Plátek mladší měl kromě svého povolání ještě jednu vášeň – loutkařství. Už v Turnově se jí intenzivně věnoval, znal se například s Josefem Skupou, zakladatelem Divadla Spejbla a Hurvínka. Poté, co odevzdal svou dílnu, se přestěhoval do Liberce, kde začal tvořit kulisy i loutky v Naivním divadle. „Děda byl v divadle pořád,“ říká jeho vnuk a pokračuje: „Hodně vzpomínal na cestu s Naivním divadlem do Ruska a Severní Koreji v padesátých letech. Odtamtud přivezli nádherný věci, jak loutky, tak různý vzpomínkový předměty. To byl pro něj velký zážitek. Jeli vlakem tam a zpátky. Vůbec si nedovedu představit dneska, jak to všechno mohli převézt, ty loutkový divadla.“ Pro své přátele a známé ale i nadále vázal knihy a Michael Plátek svého dědečka jako malý často v jeho dílně navštěvoval.

Tatínek měl už jako dítě v dílně svou stoličku

Otec Michaela Plátka Jiří Plátek přišel na svět v roce 1929. „U dědečka v dílně měl svoji židličku a už odmalička od čtyř let dělal první knížky. Vždycky říkal, že ho to hodně naučilo detailu, takže když pak už přešel na střední školu, tak to měl mnohem jednodušší,“ vypráví Michael Plátek. Jeho otec vystudoval státní grafickou školu u profesora Otty Blažka. Jelikož byl nadšený sportovec, chtěl se pamětníkův otec věnovat po ukončení střední školy zaměstnání, které bude s pohybem spjaté. Působil tedy jako úředník v Československém svazu tělesné výchovy, kde se podílel na přípravě závodů a dalších sportovních akcí. Poté pracoval na postu vedoucího knihařství v liberecké tiskárně.

Jiří Plátek se také věnoval fotografii, dřevořezbě i malbě. Ve své tvorbě navázal na tradiční rodinné řemeslo, ale také experimentoval. ​Jako bývalý sokol miloval sport, zalíbení našel hlavně v lyžování a horolezectví a zapsat si mohl několik prvovýstupů. Jak vzpomíná jeho syn, stačilo jen málo, aby otec Jiří Plátek přišel o život. S přáteli měl odjet roku 1970 na výpravu do Peru na horu Huascarán, nakonec ale účast odmítl. Jeho přátelé při výstupu zahynuli.

Matka Michaela Plátka se narodila až roku 1946 a pocházela z rodiny Soukupů z České Lípy. Vyučila se malířkou skla v Novém Boru a po seznámení s Jiřím Plátkem, kterého si vzala zkraje roku 1966, odešla do Liberce. Tam se živila jako výtvarnice – tvořila například gobelíny do zámků.

V dětství jsem měl svobodu

Michael Plátek se narodil 10. září 1966 v Liberci, kde prožíval spokojené a ničím nerušené dětství. Jelikož se do nesvobody už narodil, politické dění příliš nevnímal. „Jako dítě jsem žádné tlaky nezažíval. Měl jsem svobodu,“ říká. Jeho první vzpomínky nejspíš sahají do srpna 1968, kdy si vybavuje hučení tanků a letadel. Většinu volného času jako malý chlapec trávil venku s kamarády. Základní školu ukončil roku 1982 a poté šel na přání rodičů studovat tiskařinu v Rumburku. Odborné učiliště zakončil maturitou a začal se věnovat litografii a ofsetovému tisku v liberecké tiskárně. V práci měl dobrý kolektiv a vedení bylo ke svým zaměstnancům vstřícné. 

Díky silným bolestem hlavy získal Michael Plátek modrou knížku, a tak se vyhnul povinné vojenské službě. Sametovou revoluci přivítal s nadšením a od roku 1992 nějakou dobu spolupracoval s podnikem Strojobal Smržovka. Poté začal působit ve své vlastní dílně. V nové svobodné době vystudoval vysokou školu, oženil se a narodily se mu tři děti. Jeho potomci v rodinném řemeslu nepokračují, doufá ale, že jednou jeho vnoučata najdou v tradici zalíbení. V roce 2024 žil Michael Plátek se svou druhou ženou v Liberci.

 

[1] Snímek dostupný v sekci Fotografie