Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Oldřich Pleštil (* 1946)

• narozen 5. ledna 1946 v Liberci

• v roce 1964 absolvoval v Jablonci nad Nisou střední školu se zaměřením na zahraniční obchod

• v letech 1964–1973 studoval v Praze na Vysoké škole ekonomické, obor zahraniční obchod

• v roce 1964 se stal kandidátem Komunistické strany Československa

• vstoupil do Svazu vysokoškolského studenstva Čech a Moravy

• v období normalizačních prověrek byl vyškrtnut z Komunistické strany Československa pro pasivitu

• pracoval jako pomocný dělník u Pozemních staveb Liberec

• v letech 1973–1974 vykonával v Sokolově v dělostřeleckém pluku základní vojenskou službu

• nastoupil v Novém Boru jako expedient Crystalexu a poté přešel do Závodů průmyslové automatizace v témže městě

• Státní bezpečnost jej získala ke spolupráci, ve svazcích je veden jako agent s krycím jménem Jarda

• v roce 1992 začal pracovat v německé firmě Varta, kde se později stal jednatelem

• v roce 2023 žil v České Lípě

Oldřich Pleštil se chtěl stát obchodníkem. Jeho přání ho přivedlo ke studiu střední školy se zaměřením na zahraniční obchod, poté i Vysoké školy ekonomické, ale také ke spolupráci se Státní bezpečností. Začalo to nenápadně. „Já jsem se s tím člověkem potkal tak, že přišel do mé kanceláře, vytáhl průkaz, řekl mi, co je zač, a v podstatě mi naznačil, že bude pravidelně docházet na kafe,“ vypráví pamětník.

Maminka neuměla pořádně psát česky

Oldřich Pleštil se narodil 5. ledna 1946 v Liberci, v tehdejším Československu. Rodiče během druhé světové války pracovali v Automobilových závodech, dnes Škoda Auto, v Mladé Boleslavi. Do Liberce přišli až v poválečném období. Tam také Oldřich Pleštil vychodil základní školu.

Maminka Marie, rozená Dvořáková, se narodila do české rodiny v rakouském městě Amstetten. Do Československa sice přišla v dětském věku, ale nikdy se pořádně nenaučila psát česky. Pracovala v mateřské škole. Tatínek Oldřich pocházel z Hodkovic u Liberce a pracoval na Vysoké škole strojní a textilní jako učitel praktických činností. Oldřich Pleštil má o dva roky mladší sestru Jitku Neradílkovou, která dnes (2022) žije na předměstí australského Sydney. 

Nevnímal jsem komunistický režim

Maminka byla členkou Komunistické strany Československa (KSČ), ale po srpnu 1968 svou stranickou legitimaci vrátila. Otec nebyl členem KSČ a sám Oldřich Pleštil komunistický režim v období dospívání příliš nevnímal. „Rodiče na mě dělali takový dojem, že se snažili komunistickým režimem nějak proklouznout a pasivně ho přežít. Nehovořili nikdy o tom, že by se mohl režim změnit. V žádném případě,“ říká pamětník.

Oldřich Pleštil přesto docházel do Pionýra, prokomunisticky organizovaného spolku dětí, kde plnil různé úkoly. Jak sám dodává, docházení do Pionýra se nevzpouzel a vnímal ho jako dnešní skautské oddíly, tedy jako formu dětského kolektivního kroužku. Vnímal však problémy sedláků s rozkulačováním, a to i proto, že v obci Výšice u Myštic bydleli maminčini rodiče, a sám tak viděl, co se sedlákům děje.

Zaměřil se na zahraniční obchod

Přestup na střední školu byl pro Oldřicha Pleštila významným životním milníkem. Dostal se totiž do výrazně stimulujícího prostředí, které mělo značný vliv na formování jeho osobnosti. „To byla zásluha mého otce. Já jsem chtěl být hajný, ale podle otce jsem měl studovat jazyky a orientovat se na obchod. Otec zařídil schůzku s příbuzným Rudolfem Rumlem z pražského Centrotextu a on mi na procházce do lesa popisoval podnik zahraničního obchodu a co to všechno obnáší. Tento člověk mě na zahraniční obchod nasměroval,“ vypráví pamětník.

V Československu se však na zahraniční obchod specializovaly pouze dvě školy – ekonomická střední škola v Praze a střední škola v Jablonci nad Nisou. Jablonecká škola měla vychovávat pracovníky pro tehdejší organizace zahraničního obchodu Jablonex nebo Skloexport. Oldřich Pleštil nakonec nastoupil do Jablonce nad Nisou a školu dokončil v roce 1964. Zaměřil se zejména na francouzský jazyk.

Odešel na vysokou školu jako kandidát KSČ

Poté měl jít studovat Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor zahraniční obchod. Celozávodní výbor Komunistické strany Československa měl Oldřichu Pleštilovi a některým jeho spolužákům zajistit možnost snazšího přijetí k vysokoškolskému vzdělání, pokud se stanou kandidáty KSČ. Žádný ze studentů tuto možnost neodmítl, a Oldřich Pleštil tak v roce 1964 přišel do prvního ročníku Vysoké školy ekonomické jako kandidát komunistické strany. Své rozhodnutí vnímal pragmaticky, protože pro vstup na vysokou školu bylo jeho kandidátství výhodou.

Oldřich Pleštil však nebyl ideologicky příliš orientovaný a to se projevilo i v roce 1968, když se nacházel ve švýcarském Bernu. Společně se svou přítelkyní zde uvažoval o emigraci. Nakonec se však rozhodli pro návrat domů.

Tajemník pro zahraniční styky

V roce 1968 dostal Oldřich Pleštil nabídku na funkci tajemníka pro zahraniční styky ve Svazu vysokoškolských studentů Čech a Moravy s tím, že mu bude na Vysoké škole ekonomické zřízen individuální studijní plán. Jednalo se však o pracovní, a nikoliv volební funkci a Oldřich Pleštil nevykonával politické zaměření. „Jednalo se o organizování seminářů nebo organizování cest na různé pozvánky, a to převážně v západní Evropě,“ přibližuje pamětník.

Na jaře 1969 však svaz neodsouhlasil vstup do Národní fronty a organizace byla rozpuštěna. Oldřich Pleštil se tak vrátil na vysokou školu.

Jan Palach měl proti režimu bojovat jinak

Oldřich Pleštil měl na Vysoké škole ekonomické i možnost setkávat se s Janem Palachem, který se v roce 1969 upálil na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Jan Palach byl v roce 1967 na brigádě v Kazachstánu, a ačkoliv s ním Oldřich Pleštil v té době v Kazachstánu nepůsobil, o této události říká: „Tam se projevil jako schopný organizátor a rebel, který kritizoval poměry a vztahy, které tam panovaly vůči našim studentům. Nebál se otevřeně říct, co se mu všechno nelíbilo. Ale na škole se jinak aktivně neprojevoval. Byl to tichý člověk.“ Jan Palach se poté účastnil práce na vinobraní v Burgundsku, kterou organizoval právě Oldřich Pleštil. Při hodnocení jeho oběti pamětník uvádí, že by bylo lepší aktivně bojovat proti režimu třeba ve studentském hnutí než si vzít život.

Vyškrtnut z Komunistické strany Československa

Jako kandidát Komunistické strany Československa byl Oldřich Pleštil po roce 1969 vyškrtnut: „Soudružka si pozvala studenty a oznámila nám, že odevzdáváme legitimace. Pak přišly nějaké prověrky a tam stála otázka, jestli souhlasíme se vstupem vojsk do Československa. Já jsem věděl, že říkat ne, nebo ano je jednoduché, a to své ne jsem postavil do komplexní řeči, kde jsem vyslovil názor, že si tím Varšavská smlouva realizuje své dlouhodobé cíle.“

Oldřich Pleštil byl nakonec vyškrtnut za pasivitu, hrozilo mu dokonce i vyloučení z vysoké školy. K tomu nakonec nedošlo, studia úspěšně dokončil v roce 1973. Mezitím se v roce 1970 oženil a začal pracovat jako pomocný dělník u tesařů u Pozemních staveb Liberec. V roce 1970 se mu narodila dcera.

Začal pracovat v Crystalexu na nezáživné pozici

Po vojně v letech 1973 až 1974 odešel od Pozemních staveb a chtěl začít pracovat ve Skloexportu nebo v Jablonexu, ale kvůli vymezení se vůči Československé lidové armádě, kterou kritizoval za nevhodné poměry, se musel spokojit s prací v Crystalexu v Novém Boru jako expedient: „Měl jsem půl hodiny práce každý den. Jinak nic. Práce spočívala v tom, že jsem šel na nádraží na spediční obvod a dojednával jsem vagony, které následující den měli přistavit z České Lípy. Byla to nuda.“ Kvůli nezáživné práci tak odešel pracovat do technické knihovny v Závodech průmyslové automatizace v Novém Boru jako překladatel z angličtiny.

Kvůli negativnímu posudku jsem musel k soudu

Po třech týdnech v novém zaměstnání byl na Oldřicha Pleštila napsán negativní posudek: „Bylo tam nějaké obecné povídání a nakonec tam byla napsána věta, nad kterou se usmívám dodnes. Cituji: ‚Politicky spíše negativní.‘ A druhá věta: ‚Zúčastnil se mimořádné směny na počest 14. sjezdu KSČ.‘ Chtěl jsem, ať konkretizují politicky spíše negativní.“ Kvůli tomu proběhla tři stání u soudu, kde se střídali svědci z Crystalexu. Ti potvrdili, že se Oldřich Pleštil ničeho neúčastnil. Pamětník tak žádal, aby v posudku bylo napsáno, že nic nedělal, namísto fráze politicky spíše negativní. Nakonec se soud usnesl nad tím, že celá věta má být vymazána z posudku.

Po roce 1989 se Oldřichu Pleštilovi dostaly do rukou kádrové materiály a v nich zjistil, že do nich byl rozsudek soudu vložen společně s původním posudkem. To všechno jen dokládá absurdní jednání tehdejší moci.

Komunikoval jsem s dohlížitelem ze Státní bezpečnosti

V novém zaměstnání se postupně vypracoval na pozici vedoucího odbytu a později i na pozici obchodního náměstka. Díky této funkci mohl pravidelně jezdit do Sovětského svazu, ale také na Kubu, do Oděsy nebo do Teheránu. Výhodou Oldřicha Pleštila bylo, že se uměl domluvit pěti jazyky – anglicky, francouzsky, německy, italsky a rusky. Jak sám dodává, měl politický škraloup, ale pozici obchodního náměstka získal a poté na ní setrval, protože v Novém Boru, kde Crystalex působil, nebyl nikdo jiný dostatečně kvalifikovaný nebo jazykově kompetentní.

Ve svazcích Státní bezpečnosti je Oldřich Pleštil veden jako osoba prověřená pro styk se státním tajemstvím a také jako spolupracovník Státní bezpečnosti. To má pochopitelně svůj význam: „I když jsem se těchto věcí stranil naprosto úmyslně, byl jsem v tomto prověřený a měl jsem i styky s člověkem ze Státní bezpečnosti. S naším takzvaným dohlížitelem. Každý podnik měl nad sebou minimálně jednoho podobného pracovníka z ekonomického odboru a já jsem se s ním potkal tak, že přišel ke mně do kanceláře, vytáhl průkaz, řekl, co je zač, a v podstatě mi naznačil, že bude pravidelně docházet na kafe.“

Od roku 1980 byl registrován jako agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Jarda: „Mám dojem, že jednou mě něco přinutili podepsat. Ale nechtěl jsem. Oni mě pozvali do kanceláře a dali mi to před oči. To bylo stylem: ‚Naše spolupráce trvá už nějakou dobu.‘ A nějaké řeči kolem toho. ‚Máme tady takový dokument.‘ Já říkám: ‚Ale já nechci nic podepsat.‘ Oni se zarazili. A pak zazněla věta: ‚Vy máte dceru na studiu, že ano?‘ Já jsem dostal strach, že když to neudělám, tak budu mít další veliký problém. Taky se mohlo stát, že se vrátím k práci na Pozemních stavbách.“ Na otázku, jestli svého rozhodnutí s odstupem času litoval, Oldřich Pleštil odpovídá: „Svým způsobem ano, ale byl jsem v kleštích. Mně šlo o dceru.“ 

Díky své manželce zjistil o onom člověku veškeré informace. Dohlížitel tak vychodil střední zemědělskou školu, jeho manželka pracovala na městském odboru životního prostředí a doma měli dítě postižené Downovým syndromem. Zároveň to byl vášnivý zahrádkář, a Oldřich Pleštil se tak pokoušel, aby je toto téma spojovalo. Pokud přišly dotazy na pracovníky firmy, tak si Oldřich Pleštil dával pozor: „Například pravidelně docházel se seznamem lidí, kteří požádali o výjezdní doložku, a zeptal se mě: ‚Co si myslíš?‘ Já jsem se podíval na seznam a řekl jsem: ‚Dobrý, dobrý, dobrý, dobrý, dobrý.‘ Takovým způsobem jsem s ním komunikoval.“ Další otázka se například týkala zhodnocení kandidáta na pobyt v Moskvě. Oldřich Pleštil dodává: „V rámci těch rozhovorů jsem nikdy nikomu neublížil. Na to jsem si dával velice dobrý pozor.“

Své vyprávění o vědomé spolupráci se Státní bezpečností uzavírá pamětník slovy: „Vy jste první, kdo mě takto vyslechl a kdo se mě na to takto [nezaujatě] zeptal.“

Dodejme, že svazek Státní bezpečnosti se do dnešních dnů nedochoval. Nakolik byl Oldřich Pleštil pro StB hodnotným zdrojem informací, tedy zůstává tajemstvím.

Nevíte nic o tom, co se tehdy dělo

Po roce 1989 už nemusel být zatěžován spoluprací se Státní bezpečností a spíše výjimečně zažíval problémy kvůli své minulosti: „Jednou mi to někdo vpálil v rámci dědického řízení, kdy se pokoušeli na mě něco vyhrabat, tak říkám: ‚Nevíte nic o tom, co se tehdy dělo.‘“

V únoru 1992 pamětník přešel do německé firmy Varta a nejvyšší německý jednatel této firmy získal anonym o spolupráci Oldřicha Pleštila se Státní bezpečností. Německému vedení však spolupráce nevadila, protože pamětník měl být hodnocen podle pracovní výkonnosti. V roce 1994 byl jmenován jedním ze tří jednatelů firmy a tím zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 2012. V současné době (2023) žije Oldřich Pleštil v České Lípě.