Erna Pokorná

* 1931

  • „To bylo na sále v hospodě a tenkrát ten bratr maminky Jenda se tam šel podívat jako ze zvědavosti, že jo, byl mladý taky, a tak vím, že přišel hned domů a říkal, že se na to nedá koukat, co se tam děje. Toho Husche, on byl ještě živ a oni ho z té hospody odtáhli a tady naproti je takový, za války říkali, že to stavěli jako kryt, je to taková kůlnička a nahoře je rovná střecha a na ní udělaná zahrádka. A dole v tom krytu, tam ho prý hodili a ten, co tam bydlel, ten majitel, jmenoval se Heyduk, ten prý ho dorazil tam.“

  • „Takhle jednou se stalo, že pan Andrusiv přišel za maminkou, že tady, jak jezdily ty transporty na té hlavní trati na Třebovou, tak se některým těm zajatcům ruským podařilo utéct a oni šli pěšky, až se dostali do Skutče, a někdo jim to musel poradit, že on je Rus, takže oni se u něj přihlásili a to byla už zase zima, to byl ten rok 44/45, někdy v lednu nebo tak nějak. On je tam schoval v té boudě u toho lomu, byli dva, jenomže tam byla taková zima a oni si i báli zatopit, aby někdo neviděl, že se tam kouří, tak přišel za maminkou, jestli by je sem vzala. A maminka samozřejmě řekla, když pomůže někdo mému synovi, já to musím udělat. Takže je sem vzala. Tam nahoře je nad tou chodbou hlavní takový malý pokojíček, úzký, takže tam prostě je dali, oni je vykoupali, byli prý plní vší, a tam byli zavření, chudáci, ale měli tam postel, měli peřiny, byli v teple, aspoň tak.“

  • „Bratranec Ervin, který s ním šel do té Osvětimi, ten se vrátil a bratr se nevrátil, on se o něj celé ty roky staral. Mamince asi nikdy neřekl pravdu, já nevím, jak to bylo, my jsme se to nikdy nedozvěděli. Protože mamince vykládal, že když ten tábor vyklízeli, tak že Jirkovi řekl: ‚Tady počkej, já se hned vrátím.‘ A když se vrátil, Jirka už tam nebyl. Oni všechny ty, co už nemohli chodit, stříleli a Ervin se tam schoval pod ty mrtvé lidi, já nevím, jak dlouho tam ležel, on to takhle vyprávěl, a ten Jirka šel v tom transportu, v tom pochodu smrti, a tam dostal tyfus a tam zemřel. A potom ten Ervin, když odešli všichni a už tam byl klid, tak šel a jeden Polák, byl tam nějaký dům, jako sedlák, tak ho schovali na půdě a u nich nějaký čas byl a pak se vydal... no on se prostě vrátil, no.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hroubovice, 31.05.2019

    (audio)
    délka: 01:44:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy nepochopím, proč tatínek a ostatní Židé z vesnice neodešli, když už věděli, co se v Německu děje

Dobová fotografie Erny Pokorné, za svobodna Lamplové
Dobová fotografie Erny Pokorné, za svobodna Lamplové
zdroj: archiv pamětníka

Erna Pokorná, rozená Lamplová, se narodila 16. května 1931 v Hroubovicích jako druhé dítě do smíšené rodiny; otec Ervin Lampl byl židovského původu, matka Anna římská katolička. Otec zemřel v roce 1939 na následky autonehody, pár měsíců po začátku německé okupace. Přestože nebyl příliš věřící, trval na tom, aby děti byly zapsány do židovské matriky. Poté, co bratr Jiří Lampl dosáhl věku patnácti let, musel nastoupit do transportu do Terezína. Tam se o něho staral bratranec Ervin ze Skutče. Bohužel museli oba s jedním z posledních transportů na východ. Bratr Jiří zemřel při pochodu smrti po likvidaci pracovního tábora v Bialystoku. Holokaust přežila z židovské části rodiny jen Erna, teta provdaná za árijce a její dvě děti. V rodinném domě koncem války schovávali ruské uprchlíky. Erna po válce vystudovala gymnázium v Chrudimi a nastoupila do chrudimského závodu Transporta. Odtud ji v roce 1958 vyhodili pro ztrátu důvěry. Erna Pokorná vychovala dva syny. Později se do Transporty vrátila, čistky po roce 1968 postihly pouze jejího muže. Roku 1979 ovdověla. Do důchodu odešla 1. července 1989.