„Důvody jsem se ptal na vojenským velitelství okresním, že já jsem si odbyl čtyři a půl roku vojny a že jako už to nepovažuju za nutný, abych nějak to… To důvod, že povolávají odborníky, který byli jako na tanky, a že tanky dneska, ta zbraň že už jako jejich význam pomíjí a že to nastupuje letectvo, takže budeme přeškolený na letecký mechaniky. Přijel jsem do Lín, byl to podvod, měli to být… Pak jsme zjistili to už pozdějš, že jsme byli vlastně vzatý na vojnu, abysme nemohli snad, že bysme mohli pobuřovat při měnový reformě, která za dva dny, co jsme byli v Líních, proběhla. Proběhly nepokoje tady Škodováků v Plzni v té době. No a my jsme místo toho, abysme byli školený na letecký mechaniky, ten nadporučík, ke kterému jsme byli jako přidělený, říkal: ‚Chlapci, já nic tady nemám, já nevím, co s vámi, helejte, pojďte, půjdeme se podívat, já vám něco ukážu, možná že později mně něco dají, zatím nemám nic.‘ Takže jsme byli tam takový bez ňákejch povinností. Teď po tej měnovej reformě přišla sobota, neděle, chtěli jsme po tom veliteli čety, ke kterému jsme byli přidělený, byl to Slovák, bývalý četař, který podepsal, byl z Budějovic přeložen do Lín, to všechno jsme věděli potom. Byl to takový velitel, který, jak se říkalo na vojně: Čítať, písať neviem, ale vojnu vám urobím. Tak jsme říkali: ,Von nám ji urobil.‘ Byli jsme tam četaři, desátníci, já byl rotný. Tak říkal: ‚Súdruh rotný, teď vykopete latrínu, tady dozorčí desátník vám určí kde. Dostanete propustku.‘ To tedy se ve mně jako vzbouřilo, říkal jsem: ‚Heleďte, aby tady záložníci kopali latríny, my jsme přišli se přeškolit, buď se budem školit, nebo tady nebudem dělat nic.‘ Dopadlo to tak, že ty kluci, bylo nás tam asi pět, že ty tři, členové strany to byli tedy, řekli: ‚Hele, já radši to půjdu vykopat. Vždyť tady nic neděláme, tak to vykopeme a on nás pustí domů.‘ “