Děkuji, že jste mě zachránili
Vladimír Polívka se narodil 7. dubna 1927 v obci Ledochovka na Volyni (dnes Novoukrajinka na Ukrajině) v tehdejším Polsku. Jeho rodina patřila mezi volyňské Čechy. Na Volyni zažil sovětskou i německou okupaci. Rodiče Vladimír a Olga přes dva roky ukrývali ve vybudovaném úkrytu ve stodole Žida Jehošnu Steinschnedta. Zachránili mu tak život. V dubnu 1944 narukoval otec do 1. československého armádního sboru bojujícího po boku Rudé armády. V bojích o Dukelský průsmyk utrpěl průstřel ruky. O několik měsíců později do tohoto vojska vstoupil i Vladimír Polívka. Krátce poté ale onemocněl těžkým zápalem plic a několik měsíců strávil v nemocnici. Do bojů se prý zapojil až na území západního Slovenska za Liptovským Mikulášem. Konce války se dočkal v Pivíně nedaleko Prostějova. Po demobilizaci se spolu s otcem usadili na hospodářství s 12 hektary polností v obci Myslechovice (dnes součást Litovle), kam za nimi z Volyně reemigrovala matka se sestrou Olgou. Na začátku 50. let se Vladimír Polívka oženil a s manželkou se přestěhoval do Dlouhé Loučky, kde v letech 1951 a 1953 přišly na svět jejich dvě děti Maruška a Miroslav. Tehdy chtěl nastoupit do uničovských strojíren, ale musel jít pracovat do zemědělství. Až do penze tak působil jako krmič dobytka v místním jednotném zemědělském družstvu.