Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslav Prepura (* 1948)

• narozen 15. července 1948 v Praze

• 1963–1967 – studoval strojnickou průmyslovou školu na Smíchově

• 1967 – nastoupil do vývojového oddělení Motorletu

• v Motorletu působil na různých pozicích až do roku 1997

• 1997 – odešel do právě vznikající pražské pobočky bavorské firmy Herding

• po dalších pěti letech se uchytil ve firmě Česká letecká servisní

• v roce 2011 jej ing. Vyčítal získal pro vedení skupiny, která pro GE Aviation Czech, nástupnickou firmu Motorletu, digitalizovala staré podnikové výkresy

• v GE Aviation Czech dodnes pracuje jako poradce

Jaroslav Prepura (narozen 15. července 1948 v Praze) vyrostl v domku se zahradou na rozhraní Košíř a Jinonic, v němž dříve bydlíval správce místní cihelny. V Košířích vychodil základní školu, na Smíchově strojnickou průmyslovou školu a po maturitě nastoupil do jinonického Motorletu. Jeho vzpomínky tak mapují přibližně padesátiletou historii oblasti na pomezí tří pražských čtvrtí, jež se svým vzhledem a zástavbou v době pamětníkova dětství podobala spíše vesnici než velkoměstu.

Na střední průmyslovou školu přivedl Jaroslava Prepuru zájem o slaboproud a elektrotechniku; později se ukázalo, že si vybral velmi dobře: na své pedagogy dodnes vzpomíná jako na slovo vzaté odborníky, kteří uměli skvěle předat znalosti z předválečné doby, kdy byl československý průmysl na špičce světového vývoje. „Všichni učitelé odkazovali na své zkušenosti z první republiky a první republika se pokládala za nejlepší období československých dějin. Jeden náš profesor byl bývalý plzeňský Škodovák, tělocvikář zase vedl obvodní spartakiády, ale jinak to byl sokol tělem a duší. V rámci občanské výchovy jsme brali kompletní historii sokolských sletů, dělnických tělovýchovných jednot, Orla a tak dále,“ vypočítává Jaroslav Prepura a dodává, že jiný vyučující, bývalý navigátor amerického a britského letectva, v šedesátých letech studentům promítal diapozitivy z dovolené ve Spojených státech amerických.

V roce 1967 pamětník složil maturitu a na otcovo doporučení absolvoval konkurz do závodu Motorlet, kterému se ale neřeklo jinak než Waltrovka. Po úspěšném zvládnutí testu a pohovoru byl Jaroslav Prepura přijat do vývojového oddělení a jeho prvním úkolem bylo připravit podklady pro konstrukci motoru AI25W. Práce se mu zpočátku zdála těžká a podmínky tvrdé, ale podařilo se mu zaučit se, postupem času se dostal do konstrukčního oddělení a v Motorletu na různých pozicích působil celých třicet let.

Asi největší zlom pro pamětníka nastal po 21. srpnu 1968: se začátkem normalizační éry se rozběhly prověrky, před kádrovací komisí se ze svých politických názorů musel zpovídat každý zaměstnanec a posudek rozhodoval o jeho budoucí kariéře. Konkrétně Jaroslavu Prepurovi komise přisoudila nelichotivou nálepku „politický indiferent“, z čehož mu ale paradoxně plynula jedna výhoda: podnik jej nemohl vyslat na služební cestu do Sovětského svazu, což pamětník pouze uvítal. Jiní kolegové ale dopadli o poznání hůř; například dva přední odborníci na letectví, ing. Vítek a ing. Stojaspal, byli za organizování sbírky na Masarykův pomník propuštěni. Kvůli atmosféře neustálého kádrování a donášení v Motorletu upadly nejen mezilidské vztahy, ale i profesní úroveň; podle slov Jaroslava Prepury zaměstnanci Motorletu svou práci přesto dál dělali s láskou a zápalem. Normalizace měla ovšem vážný dopad i na spolupráci se západními zeměmi, jež po roce 1968 upadla, dále byl zrušen vývoj motoru AI25W, výroba žádaných civilních motorů byla převedena do Avie a staré vedení Motorletu muselo složit funkce.

V roce 1977 Jaroslav Prepura přešel z vývojového oddělení do oddělení sériové konstrukce, kde se staral o výrobní a provozní záležitosti. Dále deset let zastával post vedoucího skupiny kompresorů.

Po sametové revoluci nastaly podniku překvapivě zlé časy: vývoj pístových motorů i program turbovrtulových motorů skončily kvůli špatnému řízení a nedostatečným financím nezdarem a nově dosazené představenstvo se snažilo podnik rozprodat. Roku 1997 Jaroslav Prepura z Motorletu odešel do právě vznikající pražské pobočky bavorské firmy Herding; po dalších pěti letech se uchytil ve firmě Česká letecká servisní, jež zajišťovala adaptaci ruských letadel slovenské a české armády na standardy NATO. V roce 2011 pak ing. Vyčítal získal pamětníka pro vedení skupiny, která pro GE Aviation Czech, nástupnickou firmu Motorletu, digitalizovala staré podnikové výkresy. V GE Aviation Czech Jaroslav Prepura dodnes pracuje jako poradce.