Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Procházka (* 1955)

• narozen 27. července 1955 v Havlíčkově Brodě

• vyrůstal ve Štokách

• zaměstnán na poště v Havlíčkově Brodě

• roku 1985 vycestoval s rodinou do Jugoslávie

• zažil sametovou revoluci v Havlíčkově Brodě

• po roce 1990 začal podnikat

Jan Procházka se narodil 27. července 1955 v Havlíčkově Brodě, ale vyrůstal v nedalekých Štokách. V roce 1961 nastoupil ve Štokách do školy a následně dojížděl na gymnázium do Havlíčkova Brodu. Janovým snem bylo se stát učitelem, ale na pedagogickou školu se nedostal. Nastoupil tedy na chemicko-technologickou vysokou školu do Pardubic. Tu však nedostudoval a našel si zaměstnání u pošty ve Štokách. Po půl roce musel narukovat na vojnu.

První rok vojenské služby strávil Jan v Nitře na Slovensku. „V tu dobu byla vojna postavená tak, že kdo přišel jako bažant nový, tak musel poslouchat ty starší, takže zezačátku jsme si tam moc legrace neužili.“ Janovým úkolem bylo obsluhovat protiletadlové dělo. Po roce na Slovensku ho převeleli do Tábora.

Nic lepšího nemůže existovat

Po návratu z vojny se Jan v roce 1975 oženil a nastoupil do práce na poštu v Havlíčkově Brodu, kde s manželkou žili. „Byl to pro mě veliký zážitek a ponaučení. Vydržel jsem tam dvacet let.“ Na poště pracoval Jan i během kupónové privatizace začátkem 90. let. Právě zaměstnanci pošt prodávali kupónové akcie, o které byl obrovský zájem. Jan na to vzpomíná jako na zajímavé, ale velmi stresující období. I to bylo jedním z důvodů, proč z pošty po dvaceti letech odešel.

Velkou část života strávil Jan Procházka v komunistickém režimu. „Naše informace o komunismu byly z médií, že nic lepšího nemůže existovat. Co to je, jsem zjišťoval až postupně. Rozhodně se s tím nemůžu ztotožnit.“ Jana velmi rozčilovala nemožnost z Československa vycestovat. Odjet na dovolenou se jeho rodině podařilo až v roce 1985. Vycestovali do Jugoslávie spolu se známými, kteří však museli nechat v Československu dceru jako záruku toho, že se vrátí a nezůstanou v emigraci.

Nežiji ve svobodné zemi

„V té Jugoslávii jsme viděli, jak vypadá svět jinde.“ Po třech týdnech se vrátili z dovolené zpět a ve schránce ho překvapil výtisk komunistického Rudého práva, který odmítal odebírat. „Když jsme se vrátili z dovolené, tak najednou jsem měl ve schránce Rudé právo místo Mladé fronty a bylo mi řečeno, že to je za to, že jsem mohl jet do Jugoslávie.“

Po návratu do práce musel Jan absolvovat pohovor o tom, co na dovolené dělal a s kým se stýkal. „To mě ujistilo v tom, že tu není něco v pořádku a že nežiji ve svobodné zemi.“ Když v roce 1989 přicházel konec komunistického režimu, tak se Jan Procházka zúčastňoval demonstrací v Havlíčkově Brodě.

V 90. letech si Jan splnil svůj sen. Od roku 1993 podnikal pro Československou (později českou) obchodní banku a školil v oboru. Dalo by se tak říct, že si nakonec splnil svůj sen a učil. Ve Štokách si Jan v roce 1993 vybudoval rodinný dům, kam se s manželkou přestěhoval. V místě svého bydliště působil i v zastupitelstvu. Dnes je Jan již dva roky v důchodu a s manželkou má dva syny a čtyři vnoučata. „Celý život se snažím hledat pozitiva, to mi přijde důležité.“