„Jak váš otec působil jako člen skupiny Boj?“ – „Za to nebyl zavřen. To se neprozradilo. Zavřen byl za záležitost jinou, dalo by se říct, docela banální. V té třetí budově byli nájemníci, mezi kterými byl muž jménem Hrdý, a tehdy ještě nebyl udělaný elektrický proud tak, aby měl každý svůj měřič. Takže se všechno odpočítávalo z hlavního měřiče a správce ústavu nemohl přijít na to, jak je možné, že se platí mnohem víc, než by to mělo být. A zjistili, že tento pan Hrdý místo stowattové žárovky na elektriku vaří a způsobuje tím určitou škodu. Naléhali, aby to zaplatil, a on je místo toho udal. První udání ale dopadlo dobře. Přijel komisař z gestapa, který se nechal uplatit králíkem a nechal to být. Jenže jeho [nájemníka Hrdého] Němci odsoudili k pracím v Německu, kde ale dopadl velice dobře, protože se tam dostal do kuchyně a odtud posílal rodině jídlo. On také dlužil velké peníze na nájmu, a proto je tehdy udal, že poslouchají cizí rozhlas. Tehdy se to včas dozvěděli a rádio schovali u kazatele Živce. Jenže když to utichlo, tak tomu Živci to nedalo, chtěl rádio poslouchat a donesl ho k nám domů. Můj otec a všichni ho varovali, že z toho bude malér. V té době, když nám sebrali krátké vlny, bylo na každém rádiu na cedulce napsáno: Pamatuj, že poslouchání cizího rozhlasu je trestné a trestá se smrtí. To bylo na každém rádiu. On to ale přesto vzal k nám. Načež jednou přišel na dovolenou ten Hrdý z Německa a šel zaplatit dlužnou částku činže. A co tam neviděl – rádio. Okamžitě se sebral a odjel do Pečkárny na gestapo a udal je. Gestapáci přijeli a všechny zavřeli. Nakonec měli nežádoucí návrat, červený trojúhelník [politický vězeň]. Tak se do koncentráku dostali, ale ne za věci, které dělali. Otec byl obuvník a u něj se vyráběly letáky. A jeho kolega nádražák to rozvážel po trati na Nymburk a takto se pracovalo. A za to nebyli chycení, protože za to by dostali určitě smrt. Když soudili veřejně jednoho z této skupiny, pana Samka, tak tam byli všichni, protože chtěli jeho manželku držet, aby nic neprozradila. Sedli si vedle ní, a když vyřknul ten Němec trest smrti, tak oni ji okamžitě odvedli ze sálu, protože jinak by se zhroutila. A tím se to všechno zachránilo.“