Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dana Procházková (* 1929  †︎ 2014)

• narozena 17. března 1929 v Plzni

• po roce 1945 členkou 1. skautského oddílu v Plzni

• vedení družiny Jiřiček, absolvování lesního kurzu

• v roce 1948 maturita a ukončení činnosti oddílu kvůli zákazu skautingu

• sňatek 1950, narození dcery Jany (1953) a syna Jiřího (1955)

• studium na vysoké škole se zaměřením na pedagogiku

• aktivní účast na obnově skautingu po roce 1989, krajská výchovná zpravodajka

• kmen oldskautů

• zemřela 13. května roku 2014

Dana Procházková se narodila v roce 1929 v Plzni, kde strávila celé dětství a také absolvovala Klasické gymnázium T. G. Masaryka. Do Skautu přišla až po válce, ale již předtím četla foglarovky, časopis Mladý hlasatel a chodila se svými kamarádkami za skautskou vedoucí Blaženkou (Marie Benešová). Spolu s ní také během okupace jezdily na výlety. V roce 1945 tedy vstoupila do 1. dívčího oddílu.

Brzy poté se Dana Procházková začala podílet na vedení oddílu – vedla družinu Jiřiček. V roce 1946 se zúčastnila lesního kurzu pro rádkyně a vedoucí, po němž spolu s dalšími převzala vedení oddílu. Do roku 1948 se spolu s oddílem stihla zúčastnit tří táborů a díky starším skautům byla postavena klubovna Na Slovanech, kde sídlilo dalších sedm oddílů.

Po únoru 1948 oddíl začali kontrolovat členové Svazu české mládeže. „Ti se zúčastňovali našich schůzek, tvářili se velice důležitě a byli nám také velice nepříjemní.“ Nakonec byl skauting zakázán a oddíl přišel o klubovnu, kterou později někdo zapálil. Po zákazu se skauti rozhodli s oddílem nepokračovat. „Ono to bylo tenkrát dost drsný. Myslím, že nás dovedli docela vystrašit. Pak šlo taky o to, aby to děti neodnesly.“

V roce 1948 Dana Procházková také maturovala a nastoupila do plzeňské Škodovky, kde pracovala v administrativě. V té době také převzala vedení oddílu, protože předchozí vedoucí oddílu odešla na vysokou školu do Prahy. Sama na vysokou školu po maturitě nešla, místo toho chtěla založit rodinu. Nakonec se přihlásila na pedagogickou fakultu až v šedesátých letech.

Po roce 1948 i zákazu skautingu se pamětnice také účastnila setkání Kruhu, společenství pod vedením Pavla Křivského, vytvořeného převážně z pražského Vysokoškolského roverského kmene. „Já to doteďka tajila. No, teď už mě nikdo kvůli tomu nezavře. To bylo právě, když už byl skauting zakázanej, tak přece jenom někteří skauti a skautky se chtěli scházet.“ Ale v roce 1952 byl Pavel Křivský zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu. „My jsme potom dostali nařízeno od těch pražskejch, abychom veškerý spisy, záznamy nebo tak zničili, aby se k tomu nedostali, protože tenkrát bylo velký vyšetřování…“

Mezitím se Dana Procházková v roce 1950 vdala a v roce 1953 se jí narodila dcera Jana a o dva roky později syn Jiří. A přestože její děti kvůli zákazu nemohly chodit do Skautu a věnovaly se sportu, jejich výchova byla ovlivněna skautingem.

V roce 1968 se pamětnice nezapojila do obnovy skautingu, nicméně touhu pracovat s dětmi chtěla uplatnit ve školství. V té době totiž ukončila studium na vysoké škole a chystala se jít učit, ale nebyla přijata.

V devadesátých letech se Dana Procházková již na obnově podílela ve funkci výchovné zpravodajky kraje. „Já jsem spadla do kategorie starejch, kteří mají dělat ty vyšší funkce.“ Také vedla nebo spoluorganizovala čekatelské a vůdcovské kurzy na začátku devadesátých let a je dosud aktivní v kmeni dospělých.