Jaroslav Proche

„Slovo dalo slovo a on povídá: Nechtěl bys pracovat na Hradě? A já mu říkám: Prosím tě, vždyť jsem bejvalej ředitel cirkusu, jsem jenom cirkusák, co já bych tady dělal… Ty jsi poradce, ty jsi architekt, hlava vzdělaná, inženýr… já bych tady mohl dělat leda podkoního, ale koně tu nemáte, maštal jste zrušili… A on říká: No, dobře, ale jestli to chceš, tak co kdybys dělal správce Královské zahrady? A já říkám: No, to by bylo něco! A on říká: A taky bys tam totiž mohl bydlet v zahradním domku u zdi, tam, co byli dřív policajti a hlídali Husáka. A já říkám: U brány, tam u Belvederu? No, to by bylo senzační. Je tam renesanční zahrada… A tam bych měl bejt? ptám se. A on: Jo. A přišel jsem tedy krásně upravenej do kanceláře a přišel tam Mirek Masák – ten už tam na mě čekal a za chvíli přišel prezident a říká: A vy musíte být veselá kopa, tady podle slov Mirka. Tak se domluvte, kdy nastoupíte. No, a za čtrnáct dní jsem se tam stěhoval. A byl jsem tam!“

„My u cirkusu jsme brali kohokoli po sezoně. Dokonce vím, že jsme jednou byli u nějakýho vězení, možná v Leopoldově, a čekali jsme, až otevřou bránu, a hned jsme si vzali pět lidí, kteří by šli k cirkusu. Tak to chodilo tenkrát. Protože ty cirkusy nedělaly žádný velký potíže politický. Pokud nemířil někdo do nějakého vedení, na vedoucí místo. A protože já jsem tam byl s politicky ne zrovna dobrým kádrovým profilem, nemohl jsem se po maturitě dostat do žádný školy – zkoušel jsem to v Brandýse nad Labem, kde jsem byl na pohovoru, chtěl jsem jít do pedagogického institutu. Chtěl jsem tenkrát dělat tělocvik a biologii, protože to mě bavilo, ale tam jsem se nedostal. Pak jsem chtěl jít do hotelové školy, ale protože jsem se nedostal ani tam, šel jsem k cirkusu.“