Do hlavy mi naštěstí neviděli
Václav Pták se narodil 9. července 1928 v Záluží u Třemošné. Po vyučení na kováře vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Po maturitě studoval České vysoké učení technické v Praze, odkud byl ovšem po prověrkách v roce 1949 vyloučen. Coby aktivní sokol se účastnil také všesokolského sletu v červnu 1948, kde se dostal do prvního střetu se Státní bezpečností. Asi v letech 1949-1950 pomáhal při převádění, podílel se na zajišťování průchodu přes republiku pro osoby nežádoucí pro komunistický režim. V letech 1951-1953 byl na vojně, v době měnové reformy sloužil na Ostravsku. Pan Pták se v roce 1952 stal členem III. řádu sv. Františka, ve kterém je od té doby aktivní. Zapojil se také do kroužků Katolické akce, vycházejících z jocismu. V listopadu 1957 byl proto zatčen. Po vyšetřovací vazbě byl v březnu 1958 odsouzen pro trestný čin podvracení republiky. V letech 1957-1960 byl vězněn v pevné věznici Plzeň Bory. Ve vězení pracoval jako konstruktér (stejně jako před zatčením ve Škodovce). Po propuštění pracoval ve Škodových závodech v Plzni - nejprve jako dělník a od roku 1965 znovu jako konstruktér, a to v závodě Výstavba, potom v Závodě jaderného strojírenství. Pan Pták byl zakládajícím členem K 231 a Konfederace politických vězňů v Plzni. Byl nábožensky činný i v době normalizace, účastnil se tajných setkání III. řádu sv. Františka a udržoval kontakty s řeholníky, proto byl často vyslýchán a také sledován StB. V roce 1990 odešel do důchodu a také byl krátce činný v obecní samosprávě. Stále je aktivní v Konfederaci politických vězňů a v III. řádu sv. Františka, kde byl dlouho v Národní radě. Václav Pták zemřel 13. dubna 2020.