Zatčena za jednu větu
Vlasta Pytlíková, rozená Davidovičová, se narodila roku 1932 v Berehovu na Podkarpatské Rusi. Její otec Ladislav Davidovič byl četnický strážmistr ve Veliké Kopani, kde rodina žila. V září 1938 byl mobilizován, nastoupil do jednotek Stráže obrany státu, půl roku bojoval při obraně hranic. V březnu 1939 po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem byla Vlasta spolu s matkou a sourozenci evakuována do Čech, jejich vlak ale nemohl jet přes nově vzniklý tzv. Slovenský štát, do Českých Budějovic se tak dostali přes Rumunsko, Jugoslávii a Rakousko. Útočiště našli u matčiných rodičů v Plzni. Otec byl po návratu přeložen na četnickou stanici ve Spáleném Poříčí, tam rodina prožila válku. Po válce Vlasta absolvovala rodinnou školu a sociálně-zdravotní kurz, pracovala jako zdravotní sestra na krčním oddělení plzeňské fakultní nemocnice. Dne 1. června 1953 byla zatčena za účast na demonstracích proti měnové reformě, zatčen byl i její bratr a sestra. Byla odsouzena k šesti měsícům vězení, které odpykala ve věznici v Rakovníku. Při výkonu trestu pracovala v keramických závodech. Otec byl v červnu 1953 na hodinu propuštěn ze Sboru národní bezpečnosti a rodiče byli vystěhovaní ze svého domu v Liticích do Chudenic. Po návratu z vězení nemohla pamětnice získat v Plzni zaměstnání, našla je až v Mariánských Lázních. Působila jako zdravotní sestra v léčebných domech. Roku 1966 se s manželem a dětmi vrátila do Plzně, změnila profesi a pracovala poté jako prodavačka. Roku 1987 odešla do důchodu. Je aktivní v Konfederaci politických vězňů v Plzni.