Do hlavy ti nikdo nevidí, myslet si můžeš, co chceš, vědět můžeš, co chceš. Ale musíš říkat, že nic nevíš
Jiří Rádl se narodil v Plzni-Doudlevcích 7. ledna 1928, vyrůstal u otce a prarodičů. Chodil do obecné školy v Doudlevcích a na měšťanku na Slovanech. Za druhé světové války byl ze 4. třídy měšťanky vzat spolu s dalšími spolužáky na práci do Škodových závodů, sbírali nevybuchlé zápalné pumy. Po dokončení měšťanské školy se učil ve Škodovce elektrikářem. Na přelomu let 1944 a 1945 byl totálně nasazen na budování příkopů pro tanky v Olomouci a kopání zákopů na Bruntálsku. V divokém období dubna a května 1945 se s kamarádem vraceli přes celé Čechy domů do Plzně, zažili příjezd Rudé armády do Pardubic, jeli prvním vlakem do Prahy, překročili demarkační čáru a čekaly je domy poškozené bombardováním. Po válce pracoval Jiří Rádl v elektrotechnické továrně Škodových závodů v Doudlevcích, byl členem Svazu brannosti, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Vlastou Sikytovou. 30. října 1948 se vzali. V té době se už zapojili do protikomunistického odboje spolu se sestřenicemi Miladou Kraftovou, Libuší Pitorovou a s Františkem Pitorou a Vladimírem Jáskem. Zjišťovali strategické informace pro americkou výzvědnou službu. Tuto činnost prováděli od července 1948 do června 1950, kdy byla skupina zatčena. Jiří Rádl byl Státním soudem odsouzen na 15 let vězení za velezradu, vyzvědačství a hanobení soudu, jeho žena k 9 měsícům vězení. Ve vyšetřovací vazbě byl držen v Karlových Varech, na soud čekal ve věznici v Praze na Pankráci. Po odsouzení byl vězněn v plzeňské věznici na Borech, v lágrech Mariánská a Nikolaj na Jáchymovsku, ve vězení Mírov a v táboře Vojna v Příbrami. V roce 1956 byl podmíněně propuštěn. Po propuštění pracoval krátce pro Ústřední dílny v Příbrami, Škodovy závody v Plzni a poté byl dvacet let zaměstnán jako elektrikář v podniku VKD - Výstavba kamenouhelných dolů ve Zbůchu. Zůstal tam až do odchodu do důchodu v roce 1987. Jiří Rádl zemřel v březnu 2014.