Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Tomás Ramos Rodríguez (* 1943)

• narodil se v říjnu 1943 ve městě Villa Clara, Kubánské republice

• během svého mladí byl členem revolučního hnutí Fidela Castra Hnutí 26. července (Movimiento 26 de Julio)

• už v roce 1959 se přidal k opozičnímu Hnutí za obnovení Revoluce (Movimiento de Recuperación Revolucionaria) a zásoboval kontrarevolucionáře v kubánském pohoří Escambray

• v roce 1962 byl odsouzen k devíti letům odnětí svobody za spolupráci s povstalci

• v roce 1980 emigroval přes přístav Mariel do Spojených států amerických

• ve stejném roce, 1980, se vrátil na Kubu jako infiltrovaný agent Ústřední zpravodajské služby USA (Central Intelligence Agency, CIA), kde ho ale zadrželi a odsoudili ke třem letem odnětí svobody kvůli nelegálnímu vstupu do země

• v roce 1989 opět emigroval do USA a po roce se vrátil na Kubu, s cílem uskutečnit atentát na bratry Castrovy

• jeho pokus nebyl úspěšný a Tomás byl odsouzen ke 20 letům vězení

• po propuštění v roce 2008 se rozhodl pro mírovou formu boje proti komunistickému systému

• žije se svou manželkou v Havaně, je bezdětný

• manželka Marina má Alzheimerovu chorobu a Tomás Parkinsonovu chorobu

Tomás Ramos Rodríguez, politický vězeň, který strávil 30 let za mřížemi, vysvětluje své rozhodnutí působit jako oponent kubánského režimu: „Komunismus dříve nebo později padne, je ale potřeba ho popostrčit. Komunismus na Kubě je potřeba zakopat hodně hluboko do země.“

Povstalci z pohoří Escambray

Tomás Ramos Rodríguez se narodil 10. října 1943 ve Villa Claře v Kubánské republice, v rodině podporující revoluční skupinu Hnutí 26. července (Movimiento 26 de Julio)[1] Fidela Castra. Když bylo Tomásovi 15 let, v roce 1958, přestěhoval se s rodiči do Havany, kde byl roku 1959 přímým svědkem vítězství kubánské revoluce.

Tomás dokončil studium na vojenské škole, kde mu zmíněné revoluční hnutí poskytlo stipendium. Vojenská škola si kladla za cíl posílat mladé Kubánce do ostatních latinskoamerických států, v té době hlavně do Panamy, kde měli dále šířit komunistickou ideologii. Tomásův otec původně vlastnil malé obuvnictví v Havaně, záhy se ale odklonil od Hnutí 26. července kvůli nové silně komunistické rétorice Fidela Castra.

V roce 1959 z hnutí vystoupil i Tomás a stal se členem Hnutí za obnovení Revoluce (Movimiento de Recuperación Revolucionaria)[2]

, jehož cílem bylo potlačit vliv komunismu a totalitarismu na Kubě. V organizaci navázal Tomás důležitá přátelství trvající celý život. Spolupracoval přímo s povstalci v pohoří Escambray (oblast, kde se ukrývali odpůrci nastoleného režimu Fidela Castra), kteří vedli ozbrojený boj proti komunistické ideologii. Tomás se staral o zásobování povstaleckých táborů a jako „spojka“ předával důležité informace. V roce 1962 ho zadržela státní policie a v případu č. 9/1962 byl odsouzen k odnětí svobody na devět let ve věznici „Chata“ (La Cabaña), když bylo uzavřeno hlavní „Ukázkové vězení“ (Presidio Modelo) na Ostrově borovic (Isla de Pinos), dnes nazývaném Ostrov mládeže (Isla de la Juventud), které mohlo pojmout až pět tisíc vězňů najednou.

Komunisti si už se mnou nebudou zahrávat

Během pobytu ve vězení se Tomás sblížil s ostatními politickými vězni, mezi které patřil i Pedro Luis Boitel[3]

, kubánský básník a disident, který se postavil proti vládě Fulgencia Batisty (zvoleným prezidentem Kuby v letech 1940–1944 a diktátorem de facto od 1952 do 1959) i Fidela Castra (předseda vlády v letech 1959–1976 a prezidentem Kuby od 1976 do 2008). Tomás sdílel s Pedrem celu ve věznici „Chata“ v Havaně a vzpomíná na svého kamaráda s respektem: „Byl velkým stratégem, vizionářem, ale především byl neskutečně statečný.“

Pedro Luis Boitel byl pro Tomáse důležitým učitelem, ukázal mu, jak požadovat to, na co má každý občan právo skrze hladovky, a odkryl mu podstatu boje s komunismem. Sám Tomás držel dvě hladovky na samotce – první hladovka trvala devět dní a druhá 15. „Když jsem Pedra v roce 1972 navštívil [v tomto roce už byl Tomás na svobodě] ve vojenské nemocnici během jeho poslední hladovky, řekl mi: ,Odcházím, mám odvahu udělat to, jdu na jistou smrt. Ale komunisti si už se mnou nebudou zahrávat.ʻ Zemřel v květnu 1972 během 53denní hladovky. Fidel Castro ho nechal zemřít,“ vzpomíná se smutkem na svého blízkého přítele. Ostatky Pedra Luise Boitela vhodili do neoznačeného hrobu na Kolumbově hřbitově v Havaně.

Popravy každou noc

Tomás vzpomíná, jak smrt tvořila běžnou součást vězeňského života: „Každou noc jsme slyšeli muže na popravišti, před smrtí křičeli ,Svobodu Kuběʻ a ,Ať žije svatý králʻ. Umírali jako opravdoví muži, bez strachu.“  

Pro život za mřížemi byly typické i nelidské podmínky: nedostatek jídla, neexistence lékařské péče, mučení, popravy a neustálá hrozba výbuchu vězení na Ostrově borovic, jelikož pod hlavní budovou byly umístěny bedny s dynamitem. Tomás dodává, že vězni museli poslouchat hodinové proslovy Fidela Castra v rádiu.

V roce 1970, po devíti letech, byl Tomás propuštěn a navázal kontakt s odpůrci režimu „na ulici“. V roce 1980 se rozhodl odjet do USA, kam odplul při hromadném úprku Kubánců přes přístav Mariel.[4]

Tomás se dostal na Floridu přes Key West, kde si ho vyhlídl Ricardo Lara, agent Ústřední zpravodajské služby USA (Central Intelligence Agency, CIA) a nabídl Tomásovi spolupráci. Tomás přijal a na Hlavním ústředí CIA byl jmenován agentem tajných služeb USA. V témže roce, 1980, se Tomás vrátil na motorovém člunu na Kubu jako tajný agent, s cílem svrhnout komunistický režim pomocí ozbrojeného atentátu na jeho nejvyšší představitele. Avšak ve městě Varadero v okrese Matanzas (vzdáleném přibližně 100 kilometrů od hlavního města Havany) byl Tomás zadržen a obviněn z nelegálního vstupu na území Kuby.

„Nemohli mi nic dokázat. Měl jsem zbraň, ale rychle jsem ji hodil do moře,“ popisuje okolnosti svého druhého uvěznění. Tomáse umístili do Východní Kombinované věznice (Combinado del Este) v Guantánamu, na druhé straně Kuby. Vězení opustil v roce 1983.

Atentát na Fidela a Raúla Castra

Během 80. let se socialismus kvůli silnému vlivu Sovětského svazu na Kubě rozmohl a podle Tomáse se opoziční hnutí musela stáhnout do ústraní. „Byl jsem v kontaktu s ostatními politickými vězni, diskutovali jsme, probírali různé věci, předávali jsme si informace, nikdy jsme nepřestali brojit proti systému,“ popisuje Tomás oslabení činnosti protirežimních skupin.

V roce 1989 se Tomásovi coby politickému vězni podařilo prostřednictvím velvyslanectví USA z Kuby emigrovat. V Miami se přidal k teroristické organizaci Společná národní demokratická strana (Partido Unido Nacional Democrático)[5], která byla v témže roce založena na Floridě. V rámci aktivit této skupiny byl Tomás poslán zpět na Kubu, s cílem spáchat atentát na Fidela a Raúla Castra. Útok se ale nepodařilo zrealizovat, Tomásův komplic se již během cesty na Kubu začal chovat podezřele a Tomás se ihned po vstupu do země od zrádce odpojil. Dva dny nato přišla k Tomásovi domů v Havaně státní bezpečnost a obvinila ho ze vzpoury. Tomás unikl trestu smrti jen díky intenzivnímu výslechu agenta KGB (Výboru státní bezpečnosti Sovětského svazu), který nakonec rozhodl o jeho osudu a poslal jej na 20 let za mříže.

Tomás si trest odpykal v různých kubánských věznicích, včetně Villa Marista, Kombinované věznice v Guantánamu, Guanaja nebo ve vězení v Havaně známém jako „1580“. Celkem strávil za mřížemi 30 let. „Prakticky jsem celé ty roky strávil na samotce,“ vzpomíná Tomás a dodává: „Spolupracoval jsem s Rádiem Martí [nezávislé rádio] a s mezinárodním tiskem, vynášel jsem informace z vězení o porušování lidských práv a o nelidských podmínkách vězňů, pomáhali mi protirežimní aktivisté na svobodě. Proto mě mezi věznicemi často přesouvali, aby narušili naši komunikaci.“ Na svobodu byl propuštěn po 18 letech v roce 2008, kdy mu bylo 64 let.

Ať přijde něco nového

Po opuštění vězení v roce 2008 Tomás požádal o politický azyl v USA, jeho žádost byla zamítnuta kvůli obvinění z terorismu. Tomás se tedy rozhodl spolupracovat s kubánskými disidenty prosazujícími mírové formy boje proti systému a vstoupil do Sociálně-demokratické strany Kuby (Partido Socialdemócrata de Cuba). „Můj přítel Vladimiro Roca[6]

[ekonom a sociálně-demokratický kubánský politik, oponent režimu Fidela Castra] mi ukázal, že i nenásilný způsob boje přináší výsledky. Podporuji prosazování základních lidských práv, protože právě boj za lidská práva nejvíce oslabuje systém,“ popisuje Tomás.

V současné době žije se svou manželkou Marinou v Havaně a pracuje jako automechanik, jehož plat činí dva dolary denně. Tomás se potýká s vážným onemocněním Parkinsonovou chorobou, zatímco jeho žena se léčí s Alzheimerovou chorobou. Navzdory chabému zdraví pokračuje v boji proti komunistickému režimu na Kubě a každý den doufá v přívětivější budoucnost kubánského lidu.

„Už bych si přál oslavovat svobodu a odpočívat, s vědomím, že tady komunismus není. Už aby to skončilo, éra Castrů, ať přijde něco nového. Komunismus na Kubě je potřeba zakopat hodně hluboko do země,“ popisuje Tomás své přání.

 

[1] Více informací o kubánské revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[2] Více informací o Hnutí za obnovení Revoluce (Movimiento de Recuperación Revolucionaria) ve španělském jazyce zde: http://cuban-exile.com/doc_351-375/doc0372.html

 [3] Pedro Luis Boitel (1931–1972) byl politickým vězněm. Zemřel po 12 letech věznění během hladovky. Více informací v anglickém jazyce: https://providencemag.com/2016/11/two-cuban-deaths-fidel-castro-pedro-luis-boitel/

[4] Kuba otevřela přístav Mariel poblíž Havany. Tisíce Kubánců využily příležitost a opouštějí Kubu. Událost je také nazývaná jako Exodus z přístavu Mariel. Více informací zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kuba#1980:_Exodus_z_p%C5%99%C3%ADstavu_Mariel

[5] Více informací o Společné národní demokratické straně  (Partido Unido Nacional Democrático) ve španělském jazyce zde: http://www.cadenagramonte.cu/articulos/ver/33864:rene-gonzalez-creo-en-el-valor-de-la-dignidad

[6] Rozhovor s kubánským disidentem Vladimirem Rocem můžete nalézt v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/es/roca-antunez-vladimiro-1942