Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hubert Rauw (* 1927  †︎ 2020)

• narozen 8. října 1927 v Lutychu (Liege), Valonsko, Belgie

• otec zemřel, když mu bylo pět let, vychováván matkou

• po osvobození Belgie americkou armádou vstoupil jako dobrovolník do 17. střeleckého praporu

• nasazen spolu s 3. americkou armádou, jeho jednotka se zastavila těsně před československými hranicemi v Bavorsku

• až do odchodu do důchodu pracoval na poště v Lutychu a Bruselu

• zemřel 26. října 2020

Méně známou částí historie konce druhé světové v Československu je fakt, že se osvobození účastnily i jiné armády než sovětská či americká. Na straně Sovětského svazu operovala například rumunská vojska. Na západě Československa při 2. pěší divizi 3. americké armády působil 17. belgický střelecký prapor složený z belgických dobrovolníků. Jedním z nich byl i Hubert Rauw, který v květnu 2017 přijel na oslavy osvobození Plzně. V Plzni na oslavách byl již pošesté, pokaždé je nadšený z atmosféry ve městě a vždy, kdy ho někdo z jeho dětí vezme do Plzně, jede velmi rád. 

Narodil se v říjnu 1927 v Lutychu (Liege) na východě valonské části Belgie. Jeho otec zemřel, když mu bylo pět let, od té doby ho vychovávala matka sama. Dětství měl těžké, na studium nebyl čas ani prostředky. Musel začít brzy pracovat, nejdříve jako firemní poslíček, později se vypracoval na regulérního pošťáka. Při této práci se maličko zapojil i do odboje. „Rozděloval jsem poštu jednotlivým doručovatelům. V Lutychu bylo více než sto doručovatelů. Několikrát, když jsem viděl dopis pro gestapo, tak jsem ho schoval. Věděl jsem, komu ho dát. Nedělal jsem žádný odboj, byl jsem moc mladý. Neměl jsem ani sedmnáct let.“

V roce 1944 se přihlásil jako dobrovolník do armády. Byl přidělen ke střeleckému praporu dobrovolníků. Na otázku, co ho přimělo vstoupit do armády, odpovídá: „Pocházím z rodiny vojáků. Můj děda, voják za první světové války, byl pohřben v Liverpoolu. Můj strýc a můj kmotr byl penzionován jako podplukovník belgické armády. Měli jsme to v rodině.“ Jeho děd z matčiny strany následkům válečného zranění v první světové válce podlehl.

17. střelecký prapor dobrovolníků byl rozptýlen u různých amerických jednotek. Měl za úkol chránit týl mechanizovaných jednotek, které postupovaly přes Německo. Velké boje zažili při bojích o Rýn, pak už to prý bylo relativně klidné.

Některé jednotky belgického praporu válku ukončily v západočeském Holýšově (okres Domažlice), jiné se dostaly jen do městeček na bavorsko-české hranici. Hubert Rauw se do Československa nedostal. Do Plzně se podíval poprvé v roce 2001, od té doby přijel na oslavy osvobození už šestkrát.  

Po válce se Hubert Rauw vrátil k práci na poště, kde vydržel až do odchodu do důchodu.