Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Alois Reimer (* 1949)

• narozen 5. února 1949 v Holešově

• otec a dědeček provozovali rodinou kamenickou dílnu

• o živnost přišli v roce 1957

• po ZŠ se vyučil frézařem kovů a pracoval v podnicích ČSAO a Loana

• aktivně se účastnil druhé obnovy Junáka

• od roku 1984 vedl tzv. tomácký oddíl Zálesák

• po roce 1989 se zapojil i do třetí obnovy skautingu

• povedlo se mu obnovit i rodinnou živnost

• roku 2010 získal vyznamenání Zlínského kraje za práci s mládeží

Alois REIMER

Rolf

Hlavní věc je, aby se vytvořila kamarádská parta...

 

Dětství a výchova

 

Alois Reimer, skautskou přezdívkou Rolf, se narodil 5. února 1949 a své dětství prožil v Holešově, kde byla i rodinná kamenická dílna. Dětská zábava často spočívala v lezení po starých pomnících, určených pro hřbitov přes ulici, „takže moje dětství“, jak Alois Reimer vzpomíná, „se odehrávalo na hřbitově“. Rodinná firma fungovala do roku 1957, kdy byla sloučena s další kamenickou dílnou do tzv. komunálu.

 

Rolfův otec byl skautem, po druhé světové válce začal vést roverskou družinu Medvědů, která funguje až do dnešních dnů. Jeho činnost je dokumentována množstvím poznámek a dalších dochovaných dokumentů; první záznam sahá do roku 1935, kdy se otec zúčastnil jamboree v polské Spale. „Na svou kamenickou profesi se divím, že měl šanci a možnost se takové aktivní činnosti zúčastňovat.“ S rodinou se často jezdilo v neděli na výlety a „na to, že mi bylo pět nebo šest roků, to bylo dost náročné“. Že by otec ale svého syna přímo vychovával ve skautském duchu, si Rolf nevzpomíná.

 

Obnova skautingu v roce 1968

 

V 60. letech docházelo k postupnému zmírňování komunistického režimu, které v roce 1968 vyústilo v pražské jaro, kdy byl obnoven i skauting. Náznaky možnosti obnovy skautského hnutí, jak vzpomíná Alois Reimer, se projevily ve znovuvydání knih Jaroslava Foglara a dalších autorů ze skautského prostředí. Protože v Holešově učíval na gymnáziu Rudolf Plajner[1], měl předválečný skauting ve městě velmi silnou základnu. Z téhož důvodu v roce 1967 probíhala korespondence mezi bývalým náčelníkem Junáka Plajnerem a holešovskými skauty, kde se o legalizaci skautingu spekulovalo. Obnova skautingu tedy byla nasnadě.

 

První schůzka bývalých holešovských skautů se uskutečnila 26. března 1968 a odehrávala se přímo u Reimerů v bytě. Později byla městským rozhlasem přečtena výzva „a na základě této výzvy se začali hlásit zájemci o vstup do skautské organizace. V našem domě byly archy, kde se jednotliví zájemci registrovali,“ vzpomíná Rolf. Na začátku dubna měli holešovští skauti již 118 přihlášených zájemců a v prvomájovém průvodu se sešlo na 260 skautů. Ještě v témže roce se konaly dva tábory vlčat a světlušek, pro ostatní oddíly se ale nepodařilo zajistit potřebné vybavení. V roce 1969 tábory měly již všechny oddíly.

 

Dvaadvacátého června 1968 se konal tzv. velký skautský slib přímo do rukou náčelníka Junáka Rudolfa Plajnera. Slib probíhal večer při táboráku a byl přístupný veřejnosti. „Myslím, že ve spoustě těch, kteří složili bratru náčelníkovi slib, se to zapsalo,“ domnívá se Rolf a i on sám vzpomíná na tuto událost jako jeden z nejsilnějších zážitků spojených se skautingem.

 

Ukončení činnosti roku 1970

 

Rolf se účastnil střediskových rad holešovských skautů, takže měl přímý přístup k dění při rušení Junáka. V září 1970, když měla začínat skautská činnost, nalezli skauti klubovny rozmlácené vandaly, v září také zemřel vedoucí střediska „a to de facto předznamenalo likvidaci činnosti v Holešově“. Samotná činnost byla ukončena koncem září, kdy na hradě Křídlo proběhl závěrečný táborák pro celé středisko a ještě téže noci se účastníci vraceli domů.

 

Majetek střediska v celkové hodnotě 86 000,- Kč byl předán pionýrské organizaci a klubovny byly rozebrány občany na stavbu garáží.

 

Doba normalizace a turistický oddíl

 

Po zrušení skautingu v roce 1970 následovala pro skauty v Holešově jeden a půl roku dlouhá pauza. V roce 1971 vznikl i za Rolfovy pomoci z bývalé smečky vlčat první turistický oddíl mládeže a fungoval až do roku 1986 pod DDM. Vlastní „TOMácký“ oddíl Zálesáci Rolf založil v roce 1984. Pod hlavičkou oddílu se dále pokračovalo v typických skautských činnostech a „hlavně se vytvořila parta kamarádů, kteří to určitým způsobem táhnou až do dnešních dnů“.

 

Oddíl se potýkal s několika problémy s komunistickým režimem. Například v roce 1987 se oddíl zúčastnil oslav, kde kromě dalších oddílů a škol byla i brněnská televize. A protože členové oddílu Zálesáků měli jako jediní kroje, byli vybráni, aby stáli v záběru při kladení věnců k pomníku padlých partyzánů. Když ale oddíl uviděl představitel krajské rady KSČ a všimnul si, že Rolf má skautský opasek, tak se kamera stopla a „byla ohrožena existence TOMáckého oddílu“. Oddíl pak musel zpracovat příkladnou kroniku s pěticípou hvězdou a budovatelskými hesly, aby ukázal, že se identifikuje s totalitním režimem. Oddílu se podařilo vydržet až do pádu komunismu a pokračoval až do roku 1992.

 

Od sametové revoluce do dnešních dnů

 

Po první pražské schůzce skautů v roce 1989 v Malostranské besedě se informace o obnovení Junáka dostaly i k holešovským skautům. Tentokrát ovšem již zprostředkovaně, protože náčelník Rudolf Plajner zemřel v roce 1987. Kolem sv. Mikuláše se tedy opět u Reimerů doma sešli bývalí skauti, a jak Rolf vzpomíná, „bez kompromisního debatování bylo, že to budu rozjíždět zase já“. Za pomoci Rolfa byl skauting v Holešově úspěšně obnoven. Rolf získal v roce 2010 vyznamenání od Zlínského kraje za práci s dětmi a v současnosti (2011) stále vede holešovské středisko.

[1] 1901–1987, blízký spolupracovník A. B. Svojsíka a náčelník Junáka. Od roku 1929 do roku 1949 působil na holešovském gymnáziu (více viz http://www.brezovylistek.cz/2-rndr-rudolf-plajner-tata-12.html).