Roman Rentka

"Věděli jsme, že v Praze byl zastřelen Heydrich. Československo získalo obrovský ohlas na západě, že jsme zlikvidovali protektora nacistického. To byl takový pocit, že se něco dělalo, že jsme se nevzdali, zůstaly síly, které ještě proti Němcům bojují. Pamatuju si v kině, když šel pohřeb – ukazovali v aktualitách ve dvaačtyřicátém, to jsme byli v armádě – a tam bylo: ‚Půl milionů Francouzů doprovází hrdinu Heydricha, který byl zavražděn.‘ Ale když nebyli Němci v kině, tak lidé [tleskali]. A v Anglii lidé povstali, Angličané povstali a tleskali, že tam byl nějaký odpor, v Československu."

"Představil mi jejich sluhu: 'To je náš sluha.' Pozdravil německy, kapitán letectva. Pozdravil a hlásil se v němčině. Já jsem mu řekl: 'Německy hovno rozumím.' Povídám mu česky, že mu nerozumím. On na to: 'Můžete mluvit anglicky.' Anglicky uměl perfektně, teda lépe než já. … Měli takový modrý uniformy – montérky a na zádech měli žlutý čtverec, protože to byl zajatec. On ráno šel z tábora, věděl kam má jít, tam do večera sloužil, do pěti hodin, v šest odcházel zpátky do tábora. On neutekl, proč by utíkal. Já jsem s ním mluvil: 'Hitler kaput. Hitler je Schweine.' Věděl, že je prakticky po válce."

"To byly kolonie, tam byli Italové. To byly domy vystavěné hornickou společností, páč byla jediná na jihu Francie, která byla dost velká, že dosáhla až do Marseille. A Marseille je druhé město Francie. Aspoň tehdy to bylo, dneska není, páč vím, že Lyon má dneska asi tři miliony obyvatel. Tak na trase Lyon – Marseille. Tak tam prostě žili, dostali byt velký asi tři místnosti se zahrádkou. Otec tam byl dobře. Ale bylo tam hodně Poláků a Jugoslávců, a buď nás brali za Jugoslávce nebo sale Polonaise, špinavý Polák. Ti tam měli špatnou pověst. Když jste někam přišel, i do kina už jako dítě, a když jsi něco provedl, tak sale Polonaise, polská svině. Oni nebyli moc v lásce Francouzů, ale my jsme tam byli dobře viděni. Nevím proč. Protože nás tam bylo možná méně, tak asi tím. A tam jsme vlastně začali vyrůstat."

"Říkal jsem si, aby už nikdy taková věc [válka] nepřišla. Ne pro sebe. Člověk stárne, už je na odchodu. Ale aby to nepoznali ti mladí, o to tady jde. Člověk dojde k tomu, že válka je k ničemu. Proč se to dělá? Nedá se to vyřešit jiným způsobem? Proč se mají obětovat životy lidí, kteří za nic nemůžou? Ať to berete ze všech stran, člověk obětoval svůj život pro nic za nic. Žádný voják, ať je ruský, anglický či německý, z toho žádný prospěch nemá."

"Po válce byl strašný zmatek všude. Lidé se vraceli z koncentráků. Já jsem přijel do Paříže v červnu v pětačtyřicátém a koukám – spoustu ženských oholených dohola. Já si říkal: 'To je nějaká nová móda?' Každý, kdo chodil s Němcem, tak každá ženská se v tu ránu holila, břitvou hlavu jim holili. Nebylo kam zavírat, protože basy byly plné Němců. To byla… to se nedá říct bordel… taková sláva, radost a zároveň taková potupa určitých lidí."

"Tam je Regina název, to je město. Tam jsme čekali na vyřízení toho zbytku, že [nás] pustí na východní frontu do Svobodovy armády. Došlo ke změně, žádná východní fronta nebude, pojďte do Anglie. Tak jsme odjeli do Anglie, už jsme přišli jako vojáci. V té Regině jsme museli svléknout francouzské uniformy. A už tam byla jedna skupina Čechoslováků, kteří sloužili část ve slovenské armádě a druhá část sloužila v protektorátním vojsku, české vojsko za protektorátu [vládní vojsko]. Ale byli to Češi. My se cítili tak nějak divně. Ti bojovali proti nám a ti zase v tom s námi, takhle prostě divně. Tak se nám to vysvětlilo. To jsou lidi, co se vzdali, jak se říká, dezertovali a vzdali se Spojencům, Američanům. Tak tam přišel [major Brůha], zverbovali to a dostali britské uniformy, jako jsme měli my. A lodí jsme jeli do Liverpoolu."