„Pak mě tatínek upozornil, že v Jirchářích se konají zajímavé semináře, že by mě to určitě zajímalo. Tak jsem začal chodit na semináře do Jirchář.“ - „To byly ty jirchářské čtvrtky?“ - „Ano. To bylo ještě před rokem 1968. Tam jsem samozřejmě navázal spoustu dalších známostí.“ - „Koho jste tam potkal, kdo vás inspiroval?“ - „Chodil tam můj kamarád Václav Frei, jeho kamarádi Jan Sokol - toho jsem poznal přes Součka, když chodil k Součkovým. Byl v překladatelské skupině [Nového zákona]. Tak jsem se seznámil s Janem Sokolem. Potom Jiří Němec. Tam chodila spousta lidí. Ti pétépáci, co byli s Václavem Freiem na vojně, profesor Karel Floss a další jeho známí.“ - „Také tam přišli čerstvě propuštění katoličtí vězni 50. let.“ - „Jistě: Josef Zvěřina, Antonín Mandl, Jaroslav Vrbenský a kdekdo.“ - „Co vám to dalo?“ - „Bylo to obrovské otevření oken. Mluvili tam o zahraničních autoritách a teolozích. Ráner… Teď bych si je postupně vybavil. Chodili tam i významní kolegové profesora Součka. Ten seminář rozjel profesor Hromádka, ale pak to tomu svému nejbližšímu spolupracovníkovi Součkovi předal na starost. Takže to organizačně měl ten Souček.“
„Po válce, krátce po válce, mi můj spolužák z Vršovic - spolu jsme seděli a kamarádili se - mi řekl, že chodí ministrovat do kostela ve Vršovicích, a jestli bych nechtěl chodit taky. Tak jsem řekl, že budu chodit taky ministrovat. Tatínek s námi chodil - my jsme bydleli na Ruské, a to je na hranicích s Vinohrady. My jsme chodili na Vinohrady na mši, k Nejsvětějšímu srdci Páně, a po mši jsme tam šli vždycky na houpačky. To byla taková atrakce. Ale ten kamarád mě přitáhl do vršovické farnosti. A to mě ovlivnilo, řekl bych, na celý život. Protože tam byla ministrantská družina, těch ministrantů tam byla fůra, a existovala ministrantská organizace jménem Legio angelica. Tu založil ještě před válkou benediktýn z Emauz, páter Metod Klement. Jeho žák, páter Josef Gabriel, byl ředitelem Legio angelica. Bydlel na faře u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech. Měli jsme tuhle družinu, kterou silně podporoval skvělý vršovický farář, páter Stanislav Pilík. On přišel z Kladna za první republiky. Tam viděl bídu, měl blízko k dělnickému prostředí. Přišel do Vršovic, kde byla fara u sv. Mikuláše (teď se to jmenuje Vršovické náměstí). Založil spolek pro postavení nového kostela a vybudoval kostel sv. Václava. V architektonické soutěži vybrali Josefa Gočára. To byl skvěle vybudovaný kostel, kam jsme chodili ministrovat. Chodili jsme i do toho starého kostela. O tomhle faráři Pilíkovi jsem se později dočetl, že za protektorátu tam ještě kryl nějakou odbojovou skupinu, která se scházela v kostele sv. Václava. On je postavený do kopce (normálně kostely se stavějí s oltářem na východ) a na severní straně je tzv. pohřební kaple. Ještě tam byla tzv. zpěvní síň, společenská místnost. Tam se scházela za protektorátu ta odbojová organizace. Ten farář byl skvělý, podporoval tu ministrantskou družinu. Nás tam bylo nejvíc asi padesát, dělili jsme se na menší skupinky. Vedlo se to podle skautských pravidel. Chodili jsme na výlety podél Botiče, všechno jsme prolézali. A po únoru ten páter Gabriel organizoval ministrantský tábor pod Křemešníkem, pod hlavičkou lesní brigády. Tam jsem byl asi dvakrát.“
Fyzik Vladimír Roskovec se narodil 22. ledna 1937 v Praze, v rodině pojišťovacího úředníka. Byl vychováván v katolickém duchu a v dětství začal ministrovat v kostele sv. Mikuláše a sv. Václava ve Vršovicích, kde se též účastnil aktivit ministrantské družiny Legio angelica. Setkávání ministrantů pokračovala i po roce 1948, o prázdninách jezdili na tábory pod hlavičkou lesních brigád. Po maturitě na gymnáziu roku 1955 nastoupil Vladimír Roskovec na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde se zaměřoval na studium fyziky pevných látek. Po absolutoriu nastoupil do Ústavu fyziky pevných látek, kde se zaměřoval na výzkum magnetismu feritů. Během studia na matematicko-fyzikální fakultě se Vladimír Roskovec seznámil se svou budoucí ženou Lydií, dcerou významného evangelického odborníka na Nový zákon J. B. Součka. Vzali se 7. dubna 1964, jejich tři synové byli pokřtěni v katolických kostelích, ale vychováváni v evangelickém sboru ve Střešovicích, jehož členkou byla i Lydie. Od roku 1979 pracoval Vladimír Roskovec ve Výzkumném ústavu matematických strojů, který se zaměřoval na vývoj prvních československých počítačů. V době normalizace se účastnil některých protirežimních aktivit, například demonstrací během Palachova týdne. Po listopadu 1989 nastoupil na ministerstvo školství jako ředitel organizačně-správního odboru. Podílel se na transformaci vysokých škol ve veřejné instituce. Po odchodu z ministerstva pracoval jako ředitel vyšší odborné školy Jabok či jako tajemník Evangelické teologické fakulty.
