Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vladimír Rudajev , DrSc. (* 1938  †︎ 2023)

• narozen 3. listopadu 1938 v Praze

• v roce 1956 začal studovat v Praze na Fakultě elektrotechnické ČVUT

• v roce 1957 skončil otec na půl roku ve vězení

• i přes otcovo uvěznění mohl nakonec dál studovat

• po promoci se stal uznávaným odborníkem v oblasti seismologie

• od roku 1961 až do roku 2011 působil jako emeritní vědecký pracovník Akademie věd ČR

• za svou odbornou činnost získal čestnou oborovou medaili Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách

• zemřel 5. října roku 2023

Vladimír Rudajev se narodil 3. listopadu 1938 v Praze. Jeho domovem však byly Poděbrady, kde také strávil dětství i dospívání. Jeho otec pocházel z ukrajinské Oděsy, odkud v roce 1919 kvůli poměrům po obsazení Rudou armádou odešel. Oba Vladimírovi rodiče pracovali ve zdravotnictví. Matka byla zdravotní sestra a otec lékař.

Nejsem technický typ

Po maturitě v roce 1956 chtěl jít Vladimír studovat jadernou fyziku. Na vysněnou školu se však kvůli velkému zájmu nedostal. Odešel tedy do Prahy studovat na ČVUT Fakultu elektrotechnickou. „Já nejsem technický typ, tak mi to nevyhovovalo. Proto jsem se rozhodl, že přejdu na Matematicko-fyzikální fakultu,“ vypráví Vladimír. V té době studoval vysokou školu i Vladimírův bratr. Brzy však mělo být jejich studium ohroženo.

Jako za Stalina

V roce 1957 komunistický režim poslal za mříže jejich otce. Během letních prázdnin se rodina vydala na Slovensko. Rudajevovi se ubytovali nedaleko Piešťan u známého rolníka. „On odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Jednoho dne ho odvezli k výslechu, večer se vrátil, ale ráno tam byli znova. My jsme zrovna snídali venku,“ vzpomíná Vladimír. Otec, který byl celé události přítomen, řekl na první poslech nevinnou větu: „Prosím vás, proč toho člověka tak mučíte, vždyť on má celý den před sebou práce. Vždyť vy ho naháníte, jako se to dělalo za Stalina.“ Tato slova stačila k tomu, aby následující půlrok strávil ve vězení. I když to nejprve vypadalo, že bude muset Vladimír i jeho bratr ve škole skončit, nakonec bylo oběma umožněno dostudovat. Z Vladimíra se tak mohl stát uznávaný odborník v oblasti seismologie.

Když ještě lidi milovali tuto zem

Uvolnění režimu, zejména v druhé polovině šedesátých let, Vladimír silně vnímal. „Byl jsem mladý, mohlo se víc cestovat, bylo to krásné období,“ vypráví. Vladimír vzpomíná, že v roce 1968 se kromě mnoha politických změn i hodně projevovalo vlastenectví, které už dnes ve společnosti tolik nevidí. Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy byla i pro Vladimíra šokem. „Tehdy jsem bydlel na Žižkově. Spal jsem a zdálo se mi, že nade mnou létají letadla a že práškují pole. Říkal jsem si, proč zrovna nade mnou musí práškovat pole.“ Až cestou do práce na autobusové zastávce Vladimír zjistil, že se mu o letadlech jen nezdálo, ale že opravdu nad Prahou létala – začala okupace.

 

Vladimír Rudajev působil od roku 1961 až do roku 2011 jako emeritní vědecký pracovník Akademie věd ČR. Za svou odbornou činnost získal čestnou oborovou medaili Františka Pošepného za zásluhy v geologických vědách. V roce 2012 odešel do důchodu a vrátil se zpět do rodného města Poděbrad.