Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivan Ruller (* 1926  †︎ 2018)

• narozen v Brně 17. listopadu 1926 do rodiny stavitele Čeňka Rullera

• 1945 studium na vysoké škole technické E. Beneše v Brně

• 1950 vyhozen z fakulty architektury

• 1959 začal pracovat v brněnském Stavoprojektu

• 1968 perzekvován pro své postoje a nesouhlas s totalitními praktikami

• 1970–1989 zákaz členství ve Svazu architektů a zákaz publikování

• 1990–1994 děkan Fakulty architektury VUT Brno

• 2003 získal medaili Za zásluhy II. stupně v oblasti umění

• zemřel v březnu 2018

Architekt Ivan Ruller se narodil v Brně 17. listopadu roku 1926 do rodiny brněnského stavitele Čeňka Rullera a jeho ženy Marie, rozené Ševčíkové. Geny i prostředí ho odmalička vedly k architektuře a výtvarnému umění.

„Prostředí, kde jsem vyrůstal, velmi ovlivnilo moje rozhodnutí jít studovat architekturu. Otec byl stavitel s velmi úzkým vztahem k architektuře i architektům. Jako iniciátor výstavby kolonie Nový dům v Brně všechny autory velmi dobře znal, zejména Fuchse, Wiesnera nebo Eislera. Od svých devíti let bydlím na Kalvodově ulici v Masarykově čtvrti, kde je celá řada skvělých památek funkcionalistické architektury. I když jako student střední školy jsem z toho neměl a nemohl mít ten zážitek jako teď, jsem přesvědčen o tom, že také to podvědomě formovalo můj názor na architekturu. S kamarády a spolužáky z těchto domů jsme se často navštěvovali, takže i možnost znát interiéry těchto staveb měla svůj význam. Bohužel příchod nacistů všechny tyto vztahy rozbil, jelikož šlo většinou o příslušníky židovských rodin. Náhlá zmizení některých přátel z dětství a později poznání jejich tragických osudů znamenají pro mne celoživotní trauma.“

Studium architektury v Brně

Fakultu architektury vystudoval v Brně. Studoval u světoznámých architektů – Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala. Míra studentova mimořádného talentu neunikla jeho učiteli, vynikajícímu architektovi, profesoru Bedřichu Rozehnalovi. Ten vnímavému a pracovitému posluchači umožnil, aby už během studia zastával místo jeho asistenta. Ivan Ruller se pak ještě po skončení architektury podílel na projekčních pracích profesora Rozehnala.

První pracovní zkušenosti získával v brněnském Potravinoprojektu. V roce 1954 se rozhodl, že se vrátí zpět na architekturu, kde více než pět let pracoval v ústavu profesora Miroslava Kopřivy. Bohužel v důsledku napjaté politické situace musel školu nedobrovolně opustit a současně vstoupil do nové životní etapy, ve které mohl rozvinout svůj talent. Prošel několika projektovými ústavy, jako byl například Stavoprojekt, Chemoprojekt anebo Útvar hlavního architekta.

Pracovní příležitosti v zahraničí

Ivan Ruller vytvořil celou řadu významných děl, která obohatila fond moderní architektury. Pracoval také v zahraničí. V roce 1965 strávil pět měsíců v Paříži, kde se podílel na projektech chemického průmyslu. O několik let později dostal pracovní nabídku z Libye. Spolupracoval s organizací UNESCO na přípravě výstavby muzea historie v Tripolisu a na dalších menších libyjských muzeích.

Vyloučení ze Svazu architektů

Architekt Ruller patřil mezi osoby, které byly minulým režimem perzekvovány. Už v 50. letech se veřejně a ostře vymezoval proti vyhození slavného architekta a profesora Bohuslava Fuchse. Pro jeho statečné postoje a vyjádření nesouhlasu s totalitními praktikami mu bylo v letech 1970–1989 zakázáno členství ve Svazu architektů. V tomto velmi krušném dvacetiletém období nesměl ani publikovat. Byla mu rovněž zakázána jakákoli pedagogická činnost. Přesto nad rámec běžných možností spolupracoval s celou řadou tehdy zapovězených umělců, jako byl například Vladimír Preclík nebo Olbram Zoubek. V době normalizace se kvůli jeho aktivní účasti na pražském jaru jeho jméno ocitlo na soupisu nežádoucích osob a to vedlo k jeho dlouhodobému vyloučení z veřejného architektonického dění. Jeho jméno bylo vygumováno z českých architektonických časopisů. Avšak i přes nepřízeň klimatu a mnohé restrikce se díky neúnavné energii Rullerovi dařilo rovněž v 70. letech nadále stavět, například dům Karát v Brně, banku ve Žďáru nad Sázavou a především halu Rondo v Brně a obřadní síň v brněnských Židenicích. V řadě dalších interiérů vytvářel památníky tehdy zakazovaného českého moderního umění a znovu nacházel i osvícené soukromé stavebníky.

„Padesátá léta znamenala naprostý konec skvělé brněnské architektury, likvidaci soukromých projektových ateliérů, budování státních projektových ústavů, nástup socialistického realismu a celkový úpadek stavebního řemesla. Studia, která jsem dokončil v roce 1950, však ještě tolik neutrpěla tragickou změnou v zaměření celé společnosti, protože pedagogický sbor se měnil postupně. Ihned v únoru 1948 byli vyhozeni profesoři B. Babánek a A. Liebscher. Profesor Krejcar téhož roku emigroval a krátce nato zemřel. K nucenému odchodu profesorů Kopřivy, Fuchse a Rozehnala došlo v roce 1959. Navíc Rozehnal byl uvězněn. Nový režim postihl tvrdě i řadu studentů, kterým nebylo umožněno ve studiu nadále pokračovat. A to negativně ovlivnilo jejich celý další život. Někteří z těchto nespravedlivě vyloučených studentů byli rehabilitováni v roce 68 a někteří až v roce 90.“

Signatář petice Několik vět

Na konci 80. let se Ivan Ruller projevil jako statečný občan a zapojil se do hnutí za osvobození vězněného Václava Havla. Stal se signatářem petice Několik vět. Stál také u zrodu společenství umělců, které přijalo název Sdružení Q. To se na české kulturní scéně zvolna formovalo v 60. letech, v době, kdy se v Československu projevovalo povzbudivé uvolňování tuhého režimu, zejména v kulturní oblasti. Popud k založení přišel od výtvarníků, v jejichž kruzích již od poloviny 50. let vznikala celá řada tvůrčích skupin názorově příbuzných umělců. Vše se odehrávalo na půdě tehdejšího svazu výtvarných umělců. Mezi jeho členy patřili například skvělí architekti Bohuslav Fuchs a Bedřich Rozehnal. Podobně jako jiné občanské iniciativy se i nezávislá činnost tohoto sdružení tehdejšímu režimu stala nepohodlnou a na počátku 70. let byla zakázána.

Ruller a jeho milované Brno

Ruller se účastnil mnoha architektonických soutěží po celém světě. Duchem ale vždy zůstal v Brně. „V Brně jsem se narodil a zůstal jsem mu věrný. Nikdy bych odsud neodešel, i když těch příležitostí bylo opravdu hodně,“ zavzpomínal na dřívější léta. Jedna ze soutěží zavedla Rullera například do Egypta. „Navrhnul jsem tam stavbu, která měla stejné proporce jako Cheopsova pyramida. V hranách byly zamýšlené výtahy a schodiště, nahoře restaurace a dole muzeum. Investorům se to ale asi zdálo moc odvážné. Ale co, ne všechno v životě vyjde,“ říká známý architekt. Když se ho zeptáte, která svá díla považuje za stěžejní, odpoví vám bez jakéhokoliv zaváhání: „Určitě je to Janáčkovo divadlo. To je pro mne srdeční záležitost. Dodnes tam rád chodím na představení. Když divadlo vznikalo, všude se dělaly jen paneláky. Byla to jediná stavba tohoto typu v republice. Zapomenout ale určitě nechci ani na Rondo. Tyhle dvě stavby jsou pro mne nejvýznamnější.“

Návrat na fakultu architektury

Po roce 1989 dostal architekt Ruller nabídku, aby se vrátil na akademickou půdu, a byl jmenován profesorem a zastával funkci děkana. V době jeho působení ve funkci prvního porevolučního děkana přispěl ke znovuzrození základů demokracie v akademickém prostředí Vysokého učení technického v Brně a stál u obnovy akademických svobod. Byla to doba plná komplikací a zásadních rozhodnutí.

V současnosti je stále pracovně aktivní a vyhrál projekt, který se bude v Brně realizovat v příštích letech a bude mít za úkol oživit okolí řeky Svratky. V roce 2003 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. O rok později získal v rámci Grand Prix Obce architektů ocenění za celoživotní dílo. A jeho stavba Ingstav byla zařazena předními architekty mezi deset nejvýznamnějších staveb druhé poloviny dvacátého století. „Jsem si vědom toho, že nic se zpětně nedá vymazat a že z něčeho se lze poučit, ale jak vidíme kolem sebe v současnosti i jak to známe z historie, chyby, omyly i zlé činy se stále opakují. Vždy znovu člověka zaskočí projev zabedněného fundamentalismu, netolerantní nenávisti i tupého fanatismu. Kdyby se podařilo lidstvu vymanit se z područí těchto negativních vlastností, bylo by to pro budoucnost nadějné.“ 

Ivan Ruller dále obdržel zlatou medaili VUT, získal Cenu Vladimíra Karfíka za pavilon E brněnského výstaviště a „Za zásadní přínos v urbanismu a architektuře“. Ivan Ruller i v pokročilém věku stále pracuje.