Anatol řekl – Ani u vás nebudou hospodáři. Za pět let je hnali ze statku
Jiří Růžička se narodil 26. července 1929 do selské rodiny. Tatínek Václav pocházel z chalupy v Kluku u Poděbrad a vzal do pronájmu velkostatek ve Slivenci, který se později stal součástí Prahy. Maminka byla z Křečhoře u Kolína. Poznali se po první světové válce, v níž tatínek utrpěl zranění. Jiří Růžička měl o pět let staršího bratra a o rok starší sestru. Při obsazování Československa Německem 15. března 1939 zažil, jak okupanti rozdávali českým lidem z velkých kotlů své národní jídlo ‚eintopf‘. Velkostatek patřil židovskému majiteli, skončil v koncentráku, ale přežil. Zahynula však jeho žena a dva synové. Po osvobození republiky Sovětským svazem v květnu 1945 se u Růžičků ubytoval vojenský politruk a tatínkovi řekl, že v Sovětském svazu nejsou hospodáři a buržuové a že nebudou ani v Československu. V roce 1945 přešel velkostatek pod národní správu, Růžičkovi si ho dál pronajímali. Po komunistickém převratu v roce 1948 Růžičkovi velkostatek dál obhospodařovali, ale nesměli mít žádné zaměstnance. Po zestátnění velkostatku na podzim roku 1949 se Václav Růžička a jeho syn stali zaměstnanci, na konci roku 1950 dostali výpovědi. Na vojnu narukoval Jiří Růžička na začátku 50. let 20. století a jako politicky nespolehlivý syn kulaka sloužil tři roky u pomocných technických praporů v pracovním táboře Svatá Dobrotivá. Po roce návratu z vojny obtížně sháněl práci, navzdory maturitě se živil jako dělník a komunistický režim ho perzekvoval. Po roce 1989 působil ve funkci ředitele Ústředí lidové umělecké výroby.