Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Kamil Růžička (* 1919  †︎ 2013)

• narozen roku 1919 na Veselém kopci, okres Chrudim

• v Junáku od r. 1931

• v letech 1939-45 účasten skautského odboje

• za protikomunistický odboj vězněn v letech 1949-52 v táboře Eliáš

• aktivní skautský činovník při obnovách skautingu v letech 1968 a 1989

• zemřel 22. srpna 2013

Kamil Růžička vstoupil do Junáka v 10 letech v roce 1930, skautský slib složil v roce 1931, lesní školu absolvoval v roce 1937 v Šiškovicích u Chrudimi. Byl členem Junáka až do roku 1940 v Trhové Kamenici, okr. Chrudim, stal se podrádcem, později vedoucím oddílu. Po zrušení skautské organizace s nástupem nacismu vstoupil do odboje, za tuto činnost byl vyznamenán Junáckým křížem za vlast 1939-45.

Poválečný skauting a věznění

V roce 1945 založil skautské středisko v Ostrově nad Ohří a vedl je až do roku 1949, do svého zatčení za protistátní činnost. „Po převratu v únoru 1948 jsme se v našem středisku Skautu-Junáku v Ostrově domluvili, že budeme bojovat proti komunistickému zřízení. Sešli jsme se tři a domluvili jsme se, že budeme tisknout letáky.“

Skupina nejdříve tiskla vlastní letáky, později množila letáky převzaté od jiných skupin odboje. Její činnost byla ale záhy vyzrazena, Kamil Růžička byl zatčen v květnu 1949. Po výsleších v Karlových Varech a v Praze na Pankráci jej čekal soud. Měl štěstí, že se StB podařilo prokázat tisk pouze jednoho letáku. I tak odcházel od soudu se třemi roky vězení a 20 000 Kčs pokuty na krku.

Poté byl převezen na Jáchymovsko do pracovního lágru Eliáš, kde setrval až svého propuštění v roce 1952. Jeho novým jménem se stalo číslo E 0951. „Bydleli jsme v dřevěných barákách, sprchovali jsme se ve studené vodě… Lékař na všechno dával aspirin. Když měl kdo nějakej úraz, tak mu dal mejdlo, aby si to šel očistit.“ Kamil Růžička vzpomíná i na zimu, která vězně ve výšce 900 m.n.m. neustále provázela. Jeden mundúr mu musel vystačit na celé tři roky, na počasí a roční období nehledě.

Po propuštění

Po propuštění prošel několika zaměstnáními. Velmi mu přitom pomohlo, že se ve vězení vyučil kovářem. Na pracovišti na šachtě Eva napomáhal vězňům ke styku se svými rodinami. Byl znovu odsouzen, ale v r. 1968 od trestu osvobozen.

V roce 1968 se stal okrskovým velitelem Junáka v Karlových Varech a po opětovném zrušení skautské organizace komunistickým režimem vstoupil do Tělovýchovné jednoty Slovan. Od r. 1972 působil v turistickém oddíle mládeže (TOM).

Po sametové revoluci v roce 1989 působil jako tajemník Okresní rady Junáka. V současné době je členem Klubu oldskautů v Karlových Varech a členem Svojsíkova oddílu. Za svůj příkladný život a odbojovou činnost byl v roce 1991 vyznamenán skautským vyznamenáním Stříbrný syrinx.