„V tomhle jsme my žili. Když se lidi ptají a když chtějí vědět, proč jsme zůstávali, tak samozřejmě kdo měl prachy, tak odjel do Ameriky. Ale my jsme nechtěli do Ameriky, my jsme chtěli do Erecu. Erec byl u nás takovým obrazem, protože většina lidí, kteří od nás pocházeli, odešli do Palestiny a tam v Palestině začali pracovat jako dělníci, protože to byla ta ideologie.“
„Hašomer hacair, jak se to jmenovalo, existuje dodnes. Nevím, jestli v Čechách, ale ještě na Slovensku a v Polsku. Co se jim povedlo za války, Hitlerovi a jiným, že zasáhli tyhle generace a tu generaci úplně zničili. Jednak část se vystěhovala, protože účel celého šomeru bylo především vystěhování do Izraele a v Izraeli začít nový život.“
„Já jsem byl spokojený v té době tady. My jsme jenom postupně se dostávali k těm pravdám, které byly, a v té době pro nás byl Sovětský svaz centrem všeho. My jsme byli tak zpracovaní tou ideologií, že jsme úplně vynechali – tedy já – sionismus. Hašomer hacair bez sionismu nejde. My jsme skutečně čekali, co nám to přinese, a první léta, čtyřicet pět, šest, sedm, první roky po válce, i když jsme nebyli přímými účastníky, tak první léta pro válce pro nás znamenal SSSR strašně moc.“
Tazatel: „A co vás nejvíc překvapilo?“ - „Všechno. Tady prostě všechno. Protože já jsem ten rok netušil, to je jeden rok. Ale takových let tam mají asi deset, protože za každý rok je tam jeden [svazek]. Ale že se mi věnujou takovým způsobem, to jsem absolutně netušil. Já jsem věděl, že je zájem o mě, má to své důvody, protože jsem byl v Turecku, a musím říct, že jsem v té době spolupracoval s naší bezpečností. Když jsem byl na zastupitelském úřadě…“ Tazatel: „To asi nebylo jiné cesty.“
- „To byla padesátá léta.“
JUDr. Ctibor Rybár se narodil 25. května 1920 v Bratislavě jako Tibor Fischer ve středostavovské židovské rodině. Již v mládí se seznámil se sionistickým hnutím Hašomer hacair (Mladý strážce), jehož aktivním členem a později vedoucím se stal. V roce 1941 byl C. Rybár na několik měsíců nasazen do VI. robotnického praporu, tzv. „košer roty“ na východním Slovensku. Později byl ze zdravotních důvodů propuštěn a s pomocí přátel ze sionistického hnutí v létě 1942 ilegálně odešel do Budapešti, kde žil pod falešnými identitami do konce války. V Budapešti byl dvakrát vězněn za falšování dokumentů. Rodiče s mladším bratrem byli ze Slovenska deportováni do vyhlazovacích táborů, kde byli zavražděni, starší sestra se ještě před válkou vystěhovala do USA. Konec války prožil v Budapešti, v létě 1945 si Tibor Fischer změnil jméno na Ctibor Rybár, usadil se v Praze, kde vystudoval právnickou fakultu a později vstoupil do diplomatických služeb. V letech 1948-1951 pracoval jako konzul v Turecku. Na podzim 1952 byl zatčen na dva měsíce v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským, odsouzen nebyl. Od poloviny 60. let pracoval více než 20 let jako šéfredaktor nakladatelství Olympia, je autorem několika knih, především pragensií. Své vzpomínky zachytil v autobiografii Do půlnoci času dost (Praha, Academia 2008). Pan JUDr. Ctibor Rybár zemřel 13. února 2013 v Praze.
