Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hana Ryvolová (* 1936)

• narodila se 13. května 1936 v Praze

• během bombardování Prahy přišla o kamarádku

• jako dítě pomáhala stavět barikády během Pražského povstání

• po únoru 1948 její tatínek Karel Melzer přišel o živnost

• v roce 1954 se vyučila cukrářkou

• manžel v roce 1958 začal pracovat v automatu u Veletržního paláce

• v roce 1969 se osamostatnil provoz cukrárny a manžel Karel Ryvola mohl pokračovat v rodinné tradici cukrářů

• po roce 1989 převzali provoz cukrárny

• v roce 2020 musela v důsledku koronaviru rodinnou cukrárnu zavřít

Celý svůj život spojila Hana Ryvolová hlavně s cukrářským řemeslem. Donedávna bylo možné ochutnávat její vzácné recepty pocházející od slavného cukráře Bergera v pražských Holešovicích, kde také prožila jako malá druhou světovou válku, bombardování a Pražské povstání, během kterého vlastníma rukama pomáhala stavět barikády. 

Hana Ryvolová se narodila 13. května 1936 v pražských Vysočanech do rodiny živnostníka Karla Melzera, který proslul svojí všestranností a obchodními schopnostmi. Jeho primární činnost souvisela s výrobou protektorů na automobilová kola a vzhledem k tomu, že Hana byla ze čtyř dětí, její maminka Růžena Melzerová neměla čas na stálé zaměstnání. Pomáhala manželovi s účetnictvím a hlavně se starala o děti. Celá rodina žila na začátku života tehdy ještě Hany Melzerové ve stísněných podmínkách malého bytu v Holešovicích. Vzhledem k pokročilému věku je tak pochopitelné, že jí v paměti utkvěly vzpomínky na období protektorátu během druhé světové války spjaté také právě s touto čtvrtí. 

Kamarádka nepřežila

Když byla podepsána mnichovská dohoda v roce 1938, byly Haně Ryvolové pouhé dva roky. Konkrétní vzpomínky na druhou světovou válku se jí začaly formovat až později. Během okupace stihla nastoupit na základní školu, kde se velké množství předmětů vyučovalo ještě v němčině. Nepřímo ze školních lavic také pochází první smutná vzpomínka, která souvisí s bombardováním Prahy. Zemřela jí totiž kamarádka a spolužačka Helena Pelcová.  

„Chodily jsme spolu tehdy do třetí třídy. Ona byla v té době u babičky v Karlíně na návštěvě s maminkou. Ta nálet přežila, ale Helenu to zabilo na záchodě. Vzpomínám si, jak jsme z toho byly jako děti špatné,“ vypráví pamětnice. 

Na časté poplachy a ukrývání v podzemních prostorách činžovního domu kvůli hrozícímu bombardování má Hana Ryvolová i lehce úsměvnou vzpomínku. „Pamatuji se, že jsme museli všichni do krytu, kromě naší maminky. Ta nechodila, a abychom neměli hlad, tak vařila. My jsme všichni byli v krytu a ostatní nám záviděli, že máme jídlo, protože nám ho tam maminka vždycky donesla,“ říká s úsměvem Hana Ryvolová. 

Rodina po materiální stránce za druhé světové války rozhodně nestrádala. Tatínek byl pracovitý a vždycky sehnal všechno, co bylo potřeba. „My jsme měli doma všechno na pytle, třeba pytel mouky. Tenkrát bylo něco extra sehnat pomeranč a my jsme je prostě měli,“ chválí schopnosti svého otce pamětnice. Přídělový systém tak byl i za druhé světové války předmětem obchodů a kšeftů. „My jsme se špatně neměli,“ dodává. 

Tatínek pamětnice se však nestaral jen o rodinu. Když rozhlas během Pražského povstání volal o pomoc, využil toho, že vlastnil nákladní auto, a svážel lidi na Vinohrady k budově rozhlasu. Ona sama se ve svých devíti letech zapojila do stavění barikád právě v pražských Holešovicích u zdejšího viaduktu blízko Výstaviště. „Vytrhávaly se kostky ze silnice, které jsme jako děti podávaly. Člověk v tu dobu ještě takovou sílu neměl, ale opravdu jsme pomáhaly,“ vypráví pamětnice. Konec války má spojený s vítáním sovětských vojáků, kterým trhala šeříky. Vzpomíná si však také na odsun pražských Němců, kteří procházeli ulicí jejího bydliště. Několik lidí osobně znala a bylo jí líto, když mezi nimi viděla paní, kterou potkávala jako holčička v papírnictví. 

Tatínkovi vzali všechno

Únorové události roku 1948 přímo zasáhly také podnikání tatínka Karla Melzera. Tomu znárodnili jeho podnik a často následně slýchala negativní narážky, že je dcerou živnostníka. Otec si těžké časy v nastupujícím totalitním režimu dlouho neužil, protože brzy poté zemřel na rakovinu. Na vlastní kůži však pamětnice žádné komplikace s režimem nepocítila. Vzhledem k tomu, že se po absolvování základní školy nehlásila na výběrovou školu, ale do učení, tak jí režim nekladl odpor. 

Stala se cukrářkou a ve výrobně Ve Smečkách poznala svého budoucího muže Karla Ryvolu. Ten pocházel z tradiční cukrářské rodiny. Jeho tatínek se vyučil u zakladatele moderního českého cukrářství Antonína Bergera. Sám si později otevřel cukrárnu na Smíchově, která byla také znárodněna. Ryvolovi však nadále rozvíjeli postupy převzaté právě od Antonína Bergera. 

Hana byla v cukrárně u Bergera na praxi, ale to už v době, kdy i proslulý podnik padl do rukou komunistického režimu. Po svatbě v roce 1957 a narození syna získal manžel práci cukráře v holešovickém automatu. Hana Ryvolová do zdejšího podniku docházela vypomáhat a pamatuje si, jak populární a kvalitní sortiment se zde nabízel. „Manželovy dorty se prodávaly pod pultem, lidé na ně stáli frontu a známým jsme je museli schovávat,“ vzpomíná Hana na dobu populárních automatů. 

Svou roli zde hrála i poloha podniku, který byl umístěn naproti Veletržnímu paláci, kde tehdy sídlilo několik společností spojených se zahraničním obchodem, jako Strojimport či Tuzex. Když byl kvůli bourání domu automat nucen ukončit provoz, Karel Ryvola se rozhodl osamostatnit cukrárnu ve vedlejším domě, kde nadále úspěšně pokračoval ve svém řemesle. 

Politické události Hana Ryvolová během éry komunismu nijak zásadně nevnímala, byť ji otec vychovával v antikomunistickém duchu. Příjezd tanků v roce 1968 ji šokoval a děsil, ale s nostalgií vzpomíná, jak vyšli s manželem do ulic po vítězství československých hokejistů v roce 1969 nad Sovětským svazem. „Celá Praha řvala, lidi skákali na ulicích, protože cítili tu křivdu,“ vypráví pamětnice. 

Od revoluce po koronavirus

Během revolučních dnů v roce 1989 pracovala Hana Ryvolová v kantýně na Václavském náměstí. Vnímala společenské vzedmutí, ale zároveň se bála davu lidí, který se zde srocoval. Politické události v myšlenkách nevnímala jako zásadní téma, protože měla jiné starosti – s bydlením a malým dítětem. Po roce 1989 cukrárna nadále pokračovala pod názvem U Veletrhu. První roky podnik navazoval na popularitu, kterou rodina Ryvolových budovala za minulého režimu, ale postupem času se poptávka snižovala. Ještě na jaře roku 2020 bylo možné Hanu Ryvolovou potkat za pultem v jejích čtyřiaosmdesáti letech, jak přenáší velké tácy zákusků podle receptů slavného Antonína Bergera. Pandemie koronaviru byla pro tradiční podnik poslední kapkou, a tak v červnu 2020 nuceně ukončil provoz.