Miloslav Šatava

* 1928

  • „Seděl jsem na bedně s granátama, lítaly tam dělostřelecké granáty a psal jsem dopis domů. Byl jsem už otupělý. Kdybych použil rozum, tak bych tohle určitě nemohl dělat.“

  • „Já jsem byl těžce zraněn střepinou granátu a měl jsem roztříštěné koleno. Hned se mne kamarádi ujali a hned mne dopravili na ošetřovnu. O tom kamarádství mezi vojáky bylo hodně napsáno. Je rozdíl mezi kamarádstvím při prezenční službě a kamarádstvím na frontě. Může se psát cokoliv, ale kdo to neprožil, tak neví, co to je. Sám jsem viděl několik případů, kde s nasazením vlastního života šel zachránit kamaráda, i když to neměl nařízeno. I mne tak dopravili na ošetřovnu.“

  • „Hovořit o válečných událostech? Já jsem odmítal takové hovory. Pobyt na frontě, byl jsem tam v době dospívání, byl pro mne velké trauma, s kterým jsem se dlouho nemohl vyrovnat. Snažil jsem se vytěsnit tyto prožitky v maximální míře a trvalo mi to léta. Odmítal jsem rozhovory s redaktory, když chtěli hovořit o tom, jak to bylo na frontě. Já o tom nechci moc mluvit, o těch jednotlivých bojových akcích. Jednak je to velmi subjektivní pohled a není to důležité pro pohled na celé to dění.“

  • „Objevil se tam asi můj anděl strážný. Byla to lékařka, Gruzínka, mohla mít asi tak staré děti jako já. Asi si uvědomila, co to pro mne znamená. Přemluvila ty svoje kolegy, že by stálo za to zkusit ještě jednu operaci a že by si to vzala jako ,socialistický závazek‘ (smích). Do smrti nemůžu být asi dost vděčný, chodím téměř normálně.“

  • „Nebylo tak běžné, že by odvodní komise přijímala takové děti jako já. Vím, že přede mnou i po mně byli stejně staří chlapci mého věku, kteří chtěli do armády. A nevzali je. Asi jsem přišel zrovna v době, kdy se vytvářela třetí samostatná československá brigáda. Tak brali asi každého trochu schopného. Byl jsem urostlý, tak mne prostě vzali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dobříš, 10.07.2012

    (audio)
    délka: 03:26:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

První profesor mezi volyňskými Čechy

Po návratu z nemocnice - Volyň, duben 1945
Po návratu z nemocnice - Volyň, duben 1945
zdroj: archív pamětníka

    Profesor Miloslav Šatava, jako první z volyňských Čechů jmenovaný vysokoškolským profesorem, se narodil v roce 1928 na Volyni ve vesničce Buršovka Česká. Na konci jara 1944 ve věku 15 a půl roku se přihlás a byl odveden do československého armádní sboru. Sloužil u dělostřelectva, prožil boje před dukelským průsmykem (Machnuvka). V bojích o Duklu byl těžce zraněn střepinou granátu do nohy, byl převezen na léčení do Gruzie. Po konci války v Praze studoval na střední škole, maturoval v roce 1948. Vystudoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství, působil na vysokých školách, Ministerstvu školství a ve Výzkumném ústavu pro biofaktory. V roce 1975 byl jmenován profesorem pro obor aplikovaná genetika hospodářských zvířat. V roce 1994 odešel do důchodu, od roku 2000 žije na Dobříši. V roce 1990 byl spoluzakladatelem Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel a v letech 1990 - 1993 jeho předsedou.