„Já ještě když jsem například pracoval v Burkině Faso, tak to si pamatuju přesně, tak oni odebírali z mého platu 20 %. Potom když jsem přišel [zpátky], tak udělali celkový vyúčtování – kolik jsem odevzdal peněz pro tu Polytechnu – a bylo to víc než sto tisíc dolarů. Jestli sto dvacet tisíc dolarů, který jsem odevzdal Polytechně, který oni si zapsali.“
„Bylo to asi dvakrát nebo třikrát vždycky v neděli k obědu. Já si pamatuju na to, že moje manželka z toho byla vždycky nešťastná, protože když jsme vařili oběd, tak zazvonili a přišli dva v koženejch kabátech, posadili se, a že by se mě na mnoho věcí chtěli zeptat. A bylo to o tom, s kým jsem se ve Francii stýkal a podobně. Zřejmě chtěli třeba zprávy o... I tam byli lidi, který třeba hlásili o nás něco a podobně. Já jsem se tam stýkal s Monsignorem Parolkem a mluvil jsem s doktorem Tigridem, a je zřejmě možný, že to tušili, ale hlavně kvůli tomu, že jsem měl docela dobrý jméno na Vysoké škole báňské v Paříži, kde chtěli, abych tam zůstal a pracoval. Já jsem se vrátil kvůli tomu, že maminka oslepla a bratr mně volal, jestli ještě ji chci vidět, abych se vrátil.“
„My jsme tam s takovou partou studentů odešli. My jsme řekli: ‚To nemůžeme študovat, ty práva v tom, co bylo.‘ Takže jsme odešli. Potom nám slíbili, že když uděláme tříměsíční brigádu na stavbě mládeže u Ostravy, kde se stavěla taková dráha, tak když to splníme, že můžeme pokračovat na vysoký škole. Tak jsme to splnili. Nezapomenu na kamarády a kamarádky, který tam byli. To byli samí velice vzdělaný, řekl bych taková ta správná inteligence, která nechtěla ten komunistický převrat, a zvlášť po Horákový. To jsme tam tak hráli. Já jsem tam hrával na klavír, v tělocvičně jsme tancovali, měli jsme toho legraci. No, a potom jsem se dostal na Přírodovědeckou fakultu, protože tam zrovna přijímali dost lidí. Tenkrát geofyzika, která se tam začala vytvářet, tak hledali lidi, kteří trošku znali matematiku, a já jsem byl celkem dobrej na matematiku, takže jsem se tam hnedka dostal.“
Vladimír Sattran se narodil 9. října 1930 v Praze do středostavovské rodiny s kořeny ve východních Čechách. Rodinné prostředí bylo inspirující. Od dětství se věnoval hudbě, ale zajímala ho i matematika. V 50. letech začal studovat práva, ale po roce odešel, odmítl v atmosféře politických čistek studovat obor poplatný režimu. Po krátkém povinném intermezzu na stavbě mládeže studoval geologii, specializaci objevování ložisek, na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po absolutoriu dálkově vystudoval i báňskou fakultu. Pro svou odbornou kvalifikaci a znalost francouzštiny byl vysílán pracovně na stáže do francouzsky mluvících zemí. Po srpnu 1968 se rozhodl emigrovat do Francie, ale po třech letech se z rodinných důvodů vrátil. Byl i nadále, jako významný odborník, vysílán na práci do zahraničí, např. do Iráku, Maroka, Sýrie, v rámci výzkumného programu OSN také do Burkina Faso. Už v prosinci roku 1989 byl pracovníky Geologického ústavu zvolen ředitelem. Po dvou letech odešel do důchodu, ale po rozdělení Československa byl jmenován českým velvyslancem v Maroku. Je činný i literárně – přeložil poezii Paula Claudela z francouzštiny a je autorem sedmi knih. Stále udržuje kontakty s bývalými kolegy z oboru a současnými studenty.