Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Schmíd (* 1938)

Všechno zapisovat, protože papír nelže

  • narozen 28. července 1938

  • jeho otec byl drogista, pamětník kvůli třídnímu původu nemohl studovat

  • v patnácti letech nastoupil do hornického učiliště, odkud zběhl, proběhlo vyšetřování

  • v šestnácti letech nastoupil do továrny na výrobu papíru

  • v továrně zažil vyšetřování kolegy kvůli vyhrůžkám v souvislosti s událostmi v Maďarsku v roce 1956

  • v roce 1957 narukoval na vojnu na radarovou stanici v Radonicích u Prahy

  • pro televizní Bakaláře psal náměty, v době rozhovoru psal do časopisu SenSen (Senzační Senior)

Malý František se narodil v roce 1938. Dětství bylo poznamenané válkou, kterou děti na rozdíl od dospělých vnímaly spíše jako hru. V rodné vesničce byli ubytovaní Němci a díky neopatrnosti dospělých způsobil malý klučina málem katastrofu celé vesnice, když odmítl nabídku velitele německých vojáků na projížďku autem a opáčil, že až porazí Hitlera, bude jezdit autem rodičů. Jindy před příslušníkem SS předváděl na malém rádiu znělku zakázaného vysílání z Londýna. Autenticky je vylíčen ústup německé armády a osvobození vesničky. Po ukončení školy nastoupil František radostně do hornického učiliště v domnění, že se vyučí údržbářem. Místo práce na povrchu byl v necelých šestnácti letech musel fárat pod zem. Následoval útěk z učiliště s řadou nepříjemných následků, vyhrožováním a potíží s nalezením práce.  Nakonec nalezl zaměstnání v místní papírně, kde pracoval v třísměnném provozu, bez ohledu na to, že ještě nedosáhl ani dospělosti. Následovala vojna s převážně hezkými vzpomínkami. Po vojně čekal Františka nepříjemný návrat domů, kde nepřející režim zasáhl proti otci živnostníkovi, kterého připravil o těžce budovaný dům. František, i přes své mládí, rodičům pomáhal překonat svízelnou finanční situaci prací opět v nelehkých podmínkách třísměnného provozu. I přes časté noční služby si ale nalezl čas na koníčky v podobě motorek a modelařiny. Seznámil se se slečnou Mařenkou, s kterou putuje životem již 55 let a ve vyprávění vzpomíná na malou svatbičku, na kterou novomanželé vyčerpali všechny své skromné úspory, takže začínali společný život s nulovou hotovostí. Přesto se jim podařilo po narození dcerky zakoupit zanedbaný domeček, který celý život trpělivě opravují a udržují. K dcerce přibyl po sedmi letech i vytoužený syn, takže rod nevymřel po meči. Nelehký život a starost o zabezpečení rodiny vyvážila skutečnost, že obě děti vystudovali vysoké školy a zajistili prostřednictvím čtyř vnoučat pokračování rodu. Vyprávění je zakončeno optimistickým pohledem na nelehký život, který i přes značné těžkosti František s přispěním humoru prožívá s radostí.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Soutěž Příběhy 20. století