Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Schmidt (* 1925)

• narozen 7. července 1925 v Brně

• na jaře 1945 nasazen na kopání zákopů na střední Moravě

• na zákopnických pracích se spřátelil s Vladislavem (později Vladimírem) Menšíkem

• v letech 1945–1947 vojákem v československé armádě

• jako voják zajišťoval odsun sudetskýcch Němců

• po vojně nastoupil do podniku Prefa Brno

• po roce 1948 přeřazen na dělnickou profesi

• nakonec se v Prefě vypracoval do pozice obchodního náměstka

Bylo to naše eldorádo

Karel Schmidt se narodil 7. července 1925 v Brně a v roce 1932 se stěhovali do místní části Židenice. „S bratrem jsme tady měli takový eldorádo. Tady bylo jen asi sedm domků, takže jsme tu byli jako na venkově.“ Karel vyrůstal v rodinném domku, kde bydleli i jeho prarodiče. „Tehdy trať oddělovala velké Brno a Židenice. My jsme měli ve škole každý čtvrtek volno, protože jsme byli jako venkov, to nám kluci z Brna záviděli.“

V roce 1939 začala druhá světová válka a nad Československem byl vyhlášen nacistický protektorát. „Nebylo to příjemný, protože když začala válka, tak matčina bratra Němci zavřeli. Vrátil se s podlomeným zdravím a asi rok po válce zemřel na rakovinu.“ Karel za války chodil na měšťanku a následně nastoupil na obchodní akademii, kde měli většinu předmětů v němčině. Akademii absolvoval v roce 1944.

Těšili jsme se do zákopů

Na konci války byl Karel povolán na stavbu zákopů k Přerovu. „Tak jsem stál na nádraží, rodiče a kamarádi mě doprovázeli, a na mě nezbylo žádný místo. Zbylo nás tam na nádraží pět, který nevyvolávali.“ Vojáci nakonec chlapce poslali domů a za týden byli povoláni na stavbu zákopů nedaleko Brna. „Tam v té partě s námi byl i Vladislav Menšík, který nás bavil na těch zákopech.“

Na práci s Vladislavem Menšíkem vzpomíná Karel moc rád, s budoucím slavným hercem, který vystupoval pod jménem Vladimír, byla na stavbě zákopů velká legrace. „Ten měl tolik vtipů, že my jsme se těšili do těch zákopů.“ I po válce zůstával Schmidt s Menšíkem v příležitostném kontaktu. „Když přijel pak z Prahy, tak se u nás stavoval na kus řeči a zase jel pryč.“

Židenice byly osvobozeny v květnu 1945 Rudou armádou. „Lidé je vítali a dávali jim alkohol. Bylo zajímavé, že nikdo z nich si nevzal alkohol a spěchali do města.“ Nedlouho po prvních vojácích však přijeli další, kteří již do Brna tolik nepospíchali. „To už bylo horší, ti už alkoholu holdovali a pak bylo zle.“

Byl jsem moc měkký

Po válce se Karel přihlásil dobrovolně do armády. „Za měsíc jsem nastoupil do důstojnické školy.“ Tu absolvoval a působil pak u různých útvarů v Opavě, v Šumperku nebo u Krnova. Nakonec působil jako instruktor v Šumperku.

Během odsunu Němců byl Karel převelen do Opavy, aby dohlížel na vlaky převážející Němce z republiky. „Tak jsem dostal na povel jeden vagón. Tam jsem měl problém, že jsem byl takový lidštější, někteří vojáci se chovali k těm Němcům až drasticky… To jsem nesnesl, a když byla zastávka, tak jsem je pustil ven, aby si mohli vyřídit potřeby. Příště už mě nevzali, že jsem moc měkký.“

Nemohli jsme dělat naše zaměstnání

V březnu 1947 Karel u armády skončil a nastoupil do uhelných skladů. Poté si našel zaměstnání jako vedoucí účtárny ve firmě Prefa Brno. V roce 1948 převzali moc v zemi komunisté a Karel a jeho rodina neměli dobrý kádrový posudek, protože byli věřící. Karel byl kvůli tomu propuštěn z pozice vedoucího účtárny a několik let působil jako řadový zásobovač. „Tak jsem měl poměrně kritickou situaci.“

Postupně však získával lepší a lepší pozici. V Prefě nakonec pracoval celkem 36 let, dokud neodešel do důchodu. „Když jsem odcházel, tak jsem dělal obchodního náměstka, přestože jsem nebyl straník.“ Perzekvován byl i Karlův bratr, který se vyučil lesníkem. „Odebrali mu všechny zbraně, takže on nemohl dělat svoje zaměstnání.“

Byli jsme tím nadšeni

Oba bratři doplatili na to, že je jejich soused údajně udával na policii. „Naproti nám bydlel pán, který nás hlídal a vykládal na nás i věci, které nebyly pravda… Říkal, že jsme nepřátelé lidově demokratického zřízení a nemůžeme využívat jeho výhody.“ Soused se jim po letech přišel omluvit.

Sametovou revoluci v listopadu 1989 přivítal Karel Schmidt s radostí. „Byli jsme tím nadšeni, s bratrem jsme byli taky párkrát s klíčema na náměstí Svobody.“ Období od 90. let hodnotí jako rozhodně lepší než období komunismu. „Dnes je to lepší, můžete říct všechno. Otázka je jen, jak to budou ti ostatní přijímat.“