Draha Schnirch

* 1943

  • „My jsme tady byli s manželem v tom devětaosmdesátým na začátku listopadu a byli jsme v Brně a potkali jsme tam mého bývalého šéfa z práce. To byl strašně hodnej pán, se kterým jsem jezdila na měřačky, a on byl můj šéf, a tak jsme se znali. Byli jsme v obchodě, tak jsem rychle vyběhla a šli jsme tam v Brně do nejbližší hospody a já jsem nějak řekla: ‚No, to už se tady podělá, už v Polsku a v Německu...‘ On měl ještě strach, ještě se rozhlížel, co bude. Vrátili jsme se do Ameriky a přišla jsem do práce a všichni mně říkali: ‚Cos to tam udělala? Padl komunismus.‘ To bylo těsně před tím.“

  • „Ze začátku jsme si psali, já nevím, dvakrát za týden, hodně, hodně se posílaly dopisy, a jednou za rok jsme si zatelefonovali, protože to bylo hrozně drahý. Potom, když se narodila druhá dcera, tak přijela máti na návštěvu, jsme ji pozvali, a pak už ne každej rok, ale párkrát přijeli. Já jsem poprvé s děckama přijela v devětasedmdesátým, po deseti letech.“ – „Bylo to bez problémů?“ – „Bylo to celkem, tenkrát se muselo hlásit, když člověk byl někde dýl než týden nebo pár dní, tak se musel hlásit na policejní stanici. Když jsem v Praze byla, tak ten pán, co tam kontroloval pasy, tak se ptal, proč jsem přijela. Říkám: ‚Chci děti seznámit s rodinou…‘ – ‚No běžte, běžte, už tam na vás čekají dva páni.‘ No, samozřejmě tam nikdo nečekal, dělalo mu radost, že si myslí, že mě vystraší.“

  • „Potom, já nevím, v kterým roce mu to sebrali, protože nebyl členem komunistické strany a pracoval v kamenolomu pod Vratíkovem. Pamatuju si, že přijelo nákladní auto a všechno vynášeli. Lidi stáli a koukali a říkali: ‚Sebrali jim vysavač, sebrali jim ledničku,‘ ale to není pravda, oni brali jenom z toho obchodu. Tak, jak se udělají někdy klepy. Nevím, já jsem byla děcko, ale chtěl živit rodinu, on to měl rád, a ztratil takovej svůj cíl, co měl do života. Určitě tím musel trpět, protože to byla těžká práce v zimě. Tenkrát nebyly takový izolační oblečení jako teď ty materiály. Vím, že měl boty a dával si nějaké onuce, záblo mu do noh celej den v zimě, a rukavice, určitě tím trpěl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 27.04.2023

    (audio)
    délka: 01:09:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To by byla zase opačná emigrace

Draha Schnirch v roce 1964
Draha Schnirch v roce 1964
zdroj: archiv pamětnice

Draha Schnirch se narodila 18. července 1943 rodičům Květě a Janovi Řehořkovým v malé vesnici Kořenec na Drahanské vrchovině. Rodiče vlastnili na vesnici malý obchod se smíšeným zbožím a provozovali hospodu. Po roce 1948 o živnost přišli a otec musel pracovat v kamenolomu. Během rekonstrukce stavení měli velké problémy s povolením a dva roky bydleli v rozestavěném domě. Draha Schnirch po absolvování obecné školy v Boskovicích začala studovat v Brně stavební průmyslovou školu, kde v roce 1961 maturovala. Seznámila se s budoucím manželem a v roce 1967 se za Stanislava Schnircha vdala. Manžel dostal v roce 1969 pracovní nabídku do Ameriky, kam v září toho roku odcestovali. Vlivem politického vývoje v tehdejším Československu zůstali natrvalo v New Jersey. Ještě v Československu se jim narodila první dcera Martina (1969) a v Americe Dana (1971). Poprvé i s dětmi navštívila Československo v roce 1979. S manželem byli v rodné zemi začátkem listopadu 1989 a další události sledovali v Americe. O trvalém návratu zpět do Česka nikdy neuvažovali, ale pravidelně sem na několik týdnů přilétají. V současné době (rok 2024) bydlí s manželem ve městě Ringwood v New Jersey.