John Schwarz

* 1950

  • „Bylo jasné, co se stalo, když ráno venku vyšlo slunce, protože v ulicích byly všude tanky. Na každém rohu, na každé hlavní třídě měli tanky a ‚personnel carrier‘, náklaďáky s vojákama. Byli z Maďarska, z východního Německa, z Polska, z Ruska. Kolem nás byli většinou Rusové. Když jsme s nima mluvili, nevěděli, kde jsou. Říkali, že jsou v západním Německu a hrozně se divili, že jsme Češi. Zajímavé je, že přijeli bez jakýchkoli potravin i vody. Prostě měli tank a to bylo ono. Tak jsme jim dávali vodu na pití, protože bylo horko. Celkem se chovali slušně. Jestli se pamatuji, na rohu Italské a Vinohradské ulice, tenkrát to byla Stalinovka, byla hospoda a před tou hospodou stál tank. Někdo to zapálil. Nějaký člověk udělal díru do velkých nádrží, co mají na diesel, a nějak se jim podařilo to zapálit. Ten tank vyhořel a munice v něm – všechno vybouchlo. I kus toho baráku, u kterého ten tank stál. To byl jediný moment, kdy to vážně vypadalo, že lidé budou zabití, protože ti vojáci vyskákali, měli samopaly a hrozně se báli, že je lidé umlátěj. Začali střílet. Ale ne do lidí. Stříleli nad hlavu. Byl to takový surreálný moment, kdy nám došlo, že naše sny o svobodě byly rozdrcené.”

  • „Moje rada zní: zůstaňte především flexibilní. Protože změny, které dnes prožíváme, se zrychlují takovým tempem, že nikdo nedokáže předpovědět, co přinese zítřek. Nemůžeme ani předvídat, jaké dovednosti budeme muset mít, abychom zítra přežili. Víme jen to, že během svého aktivního pracovního života budete muset pravděpodobně pětkrát nebo šestkrát změnit svoje dovednosti. A tak nejdůležitější vlastností je zůstat flexibilní a být ochotný se učit. Protože pokud to neuděláte, stanete se nepoužitelnými. A není jasné, zda společnost bude mít místo pro neužitečné lidi. Takže zůstaňte flexibilní."

  • „Mezi 21. a 30. srpnem jsme museli jet do Českého Krumlova, protože moje sestra byla u babičky, která tam žila, což byl také výlet. Měli jsme auto, táta řídil a jeli jsme dolů i proto, abych se rozloučil s babičkou, protože jsme si mysleli, že už ji asi neuvidím, a také abychom vyzvedli sestru, která potřebovala zpátky do Prahy. Dostali jsme se do vojenského provozu, do kolony tanků, které jely na České Budějovice nebo kam. To bylo dost ošklivé, protože nás ze všech stran sevřeli a dělali si z nás srandu. Tank za námi najednou zrychlil a začal tátu mačkat, ten vepředu zpomalil. Měli rádia, tak se mohli dohodnout. Myslím, že tátovi tenkrát dost tekly nervy, ale nic se nestalo. Dostali jsme se z toho, přijeli jsme do Krumlova a zpátky bez nehody, rozloučil jsem se s babičkou a tetou.”

  • „Posílali jsme si fotky poštou v dopisech sem a tam. Jednou jsem přijel do Prahy po změně vlády v 91. nebo 92. roce. V té době, kdy jsem odjel z Kanady a než jsem přijel do Prahy, se změnila vízová povinnost. Neměl jsem vízum do Čech, měl jsem kanadský pas. Předtím jsem vízum nepotřeboval, ale přijel jsem do Prahy, a: ‚Potřebujete vízum, pane Schwarz, nemůžete sem.‘ Tak jsem smlouval s tím pohraničníkem, aby mě tam pustili, a on říkal: ‚Jediný způsob, jak vás můžeme pustit je, že půjdete na policii a vyřídíte si to s nimi.’ Tak jsem šel na policii. Mají tam [na letišti Ruzyně] kancelář, mluvil jsem s tím chlapíkem, který byl za přepážkou, a on říkal: ‚Kde jste se narodil?’ Já říkám: ‚V Praze.‘ A on: ‚A kde bylo to poslední místo, kde jste bydlel?’ Tak jsem mu dal naši adresu do Mánesovy ulice. On šel do zadního pokoje, přišel zpátky a měl štos papírů tři centimetry vysoký, kde měl kopii veškerých fotek, které jsme kdy poslali poštou. Věděli o nás všechno. A to bylo po změně vlády už za demokratického systému. Ale stejně mě nepustili. Řekl mi: ‚Já vás sem musím pustit, protože jste Čech a narodil jste se tu, ale když budete chtít zpátky do Kanady, jediný způsob, jak můžete odsud ven, je pořídit si český pas. A to bude trvat měsíc…’”

  • „Byla hrozně fajn. Byla s ní legrace od rána do večera. Četla všechno, věděla všechno, mluvila šesti nebo sedmi jazyky a byla takovou bojovnicí proti normálnímu životu. Cokoli, co bylo normální pro většinu lidí, se jí nelíbilo – to vždycky vyhodila z okna a žila si svůj vlastní život. Když jsme ji navštívili v Krumlově, tak jsme procourali celou krajinu nahoru dolů. Chodili jsme pěšky dvacet kiláků tam a dvacet kiláků zpátky, i když jsme byly malý děti. Jí to nevadilo: ‚Nebuď srab, jdeme!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 03.06.2021

    (audio)
    délka: 01:22:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 01.07.2021

    (audio)
    délka: 01:22:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Antonovy přilétaly celou noc, bylo jasné, že se nám to nepovede

John Schwarz – 1965, detail z třídní fotografie 8.B, ZŠ Na Smetance
John Schwarz – 1965, detail z třídní fotografie 8.B, ZŠ Na Smetance
zdroj: Archiv pamětníka

John (Jan) Schwarz se narodil 24. září 1950 v Praze. Vyrůstal na Smíchově a později na Vinohradech. Jeho rodina se vyrovnávala se zločiny druhé světové války, která vzala svobodu a životy mnoha příbuzným a proměnila studijní pobyt Johnova otce v Anglii v dlouholetou službu u RAF. Johnovu tetu Annu Magdalenu Schwarzovou komunisté po válce věznili sedm let. I poté se ale režimu stavěla na odpor. 21. srpna 1968 John zažil invazi okupačních vojsk v čele se Sovětskou armádou a následkem této zkušenosti se rozhodl odejít do exilu. Přes Německo se dostal do Velké Británie, kde se setkal s rodiči a sestrou. Rodina získala politický azyl v Kanadě a nový život začala ve městě Winnipeg. John vystudoval počítačovou vědu na univerzitě Manitoba. Po studiích se oženil a se svou kanadskou manželkou Donnou se přestěhovali do Toronta, kde žili s dvouletou přestávkou dvacet let, zatímco John pracoval u IBM. Od roku 2000 řídil několik firem, v šedesáti jednu založil a jako předseda správní rady se v současnosti (2021) podílí na úspěchu české firmy Avast. Do Čech se vrací a v hlavě nosí mnoho nápadů, co by ještě mohl na pracovním poli realizovat. Má dva dospělé syny a v době pořízení rozhovoru v roce 2021 žil s manželkou na Floridě.