Osud mi nadělil pár skvělých lidí
Otto Šebor se narodil 10. července 1933 Anežce a Bohumíru Šeborovým v Bystřici u Benešova. Rodiče se živili zemědělstvím, otec měl odborné vzdělání. V době německé okupace byla rozsáhlá oblast, kde žili, přeměněna na dělostřeleckou střelnici jednotek SS a rodina se tak musela vystěhovat. Podařilo se jim uchytit u příbuzných ve Slivenci, kde otec dostal práci na statku. Od komunistického převratu v roce 1948 se začala situace soukromých zemědělců zhoršovat a otce Otty Šebora začali označovat za kulaka. Ještě větším problémem se stala účast strýce Žateckého ve válce v řadách britské RAF. Ten se dočkal uvěznění v uranových dolech, odkud uprchl. Rodina Šeborových mu poskytla útočiště. Poměrně brzy došlo k prozrazení úkrytu a zatčení neminulo jak uprchlého vězně, tak celé rodiny Šeborových a dalších pomocníků. V letech 1954-1955 celou rodinu Šeborových odsoudili k několikaletým trestům. Matka skončila v ženské věznici v Pardubicích, otec i Otto prošli valdickými Kartouzy. Otto část této doby strávil coby laborant ve vězeňské nemocnici. Propuštění se dočkal na sklonku roku 1958, oba rodiče propustili na amnestii v roce 1960. S kádrovým škraloupem politických vězňů trvalo rodině řadu let, než se domohla přijatelnějšího postavení. Otto pracoval v ČKD, při práci si doplňoval technické vzdělání, během normalizace působil v podniku Kancelářské stroje. Roku 2013 se coby protikomunistický odbojář dočkal vydání osvědčení dle zákona 262/2011.