František Sedoník

„Jeli jsme na vánoční svátky na návštěvu. Vpředu před námi se porvali cikáni o pořadí. Dozorce toho využil a všechny nás poslal domů. Byli tam lidé až z Čech, a přijeli zbytečně. Na vánoční návštěvu se každý těšil, to je jasné. Museli jsme jet domů a poštou nám přišla pozvánka na Tři krále. Přijeli jsme tam a řekli nám, že musíme počkat, že vězeň skládá vagony na nádraží, že pro něj musí zajet. Tak nás strčili do nějaké kanceláře, kde jsme s maminkou měli počkat. Najednou se otevřely dveře a vešel dozorce se psem a stál a díval se na nás. Za chvíli se mě zeptal, jestli ho znám. Řekl jsem, že si myslím, že ano. Byl to můj bývalý spoludělník z Tatry, ohnivý komunista, který se přihlásil k bachařům a bráchu hlídal. Řekl mi, že když ho znám, tak mi tu nechá psa a můžeme si spolu povídat. Sebral se a odešel. S bráchou jsme si pak půl hodiny povídali, než ho zase odvedli. Takže jsem se také dozvěděl, že ten dozorce byl jeden z největších rasů. To bylo jedinkrát, co se to podařilo.“