Vladimír Sekanina

* 1927

  • „Tak jsme šli až do Nerudovky. Byli jsme v desáté až čtrnácté řadě zepředu. Poblíž byl taky jeden kolega z vysoké školy zemědělské, který byl bohužel postřelen, protože tam nás zastavili, několikrát jsme zpívali státní hymnu a potom na to už vůbec nereagovali, na státní hymnu, a jednoduše začali střílet.“

  • „Můj první problém byl už v květnu roku 1945, kdy jsme jako na každé vesnici měli zájem ve vedlejší vesnici podříznout májku. Byla tam taneční zábava, vypravilo se nás tam asi osm lidí, osm kluků. Protože májka byla poctivě hlídaná, tak jsme zjistili, že tam mají slavobránu. Bylo to v noci, tak jsme tuto slavobránu sebrali a odnesli do Měčína a přivázali k obecní pumpě naproti policajtům. Vůbec jsme nevěděli, že je tam sovětská vlajka, už druhý den na mě bylo podáno trestní oznámení, že jsem zneuctil sovětskou vlajku.“

  • „Dostal jsem za úkol udělat inventuru na rotě. Musím říct, že takový bordel, co tam v tom byl, jsem v životě neviděl. Měl jsem od všeho klíče. Vzadu ve skladu byla plechová skříň. V té byly kádrové materiály lidí, kteří již byli propuštění. Našel jsem papíry mého kamaráda Tondy Páva. Byl tam zápis tohoto znění: ‚Je oblíbený, pracovitý, ale je velmi inteligentní. Kdyby chtěl, mohl by škodit lidově demokratickému zřízení.‘“

  • „Tam nás přivítal nadporučík Řehořek. Ten nás přivítal slovy, které nelze ani reprodukovat, protože to byly nadávky, že tam odsud neodejdeme živí a že budeme tak dlouho dělat na dole, dokud neprokážeme, že máme kladný poměr.“

  • „Šramoval jsem sbíječkou, nelíbilo se mi to, tak jsem to pořád opravoval, až na mě spadla deka asi deset až patnáct centimetrů tlustého stropu, kde bylo uhlí a kameny. Srazilo mě to dolů, takže jsem měl odřený záda. Tam se dělalo jenom v helmě a kalhotech, dělalo se to z toho důvodu, protože jak jsme byli zpocení, tak když by mělo vypadnout něco ze stropu, tak nejdřív padal drobný prach a to se nejlépe poznalo na těch mokrých zádech. Takhle jsem dopadnul a byl jsem jenom odřený.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.03.2009

    (audio)
    délka: 02:04:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Služba u PTP mě vlastně zachránila před vězením

Vladimír Sekanina se narodil roku 1927 v Měčíně u Klatov v rodině velkostatkáře. Otcův statek byl v roce 1948 předán pod národní správu, stanovené dodávky však otec nemohl plnit a strávil devět měsíců ve vězení, než byl osvobozen. Vladimír Sekanina začal v roce 1946 studovat zemědělskou vysokou školu v Praze. V únoru 1948 se účastnil pochodu studentů na Pražský hrad. Následně byl vyloučen ze školy. Rok pracoval jako plánovač ve Vodních stavbách. Dne 1. října 1950 nastoupil vojenskou službu v Mariánských Lázních. Po politické prověrce byl přeložen na důl v Hrdlovce, posléze pracoval na dolech v Sovinci. V roce 1953 byl z armády propuštěn. Později pracoval v podniku Bakara, ve Stavbách silnic a železnic, v IDIS a Vodních stavbách. Absolvoval stavební průmyslovku a znovu studoval vysokou školu. Do důchodu odešel v roce 1990.