Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslava Semeráková (* 1941)

• narodila se 8. dubna 1941 v Opočně

• po válce se rodina přestěhovala na Broumovsko, kde zažila odsun Němců

• maminka měla závažnou nemoc a nemohla pracovat

• rodina žila z jednoho platu a peněz neměla nazbyt

• po měnové reformě pamětnice pozorovala příkopy plné vyhozených peněz

• v roce 1968 její manžel pracoval s dětmi ve skautu

Stará paní plakala, když odcházela

Jaroslava Semeráková se narodila 8. dubna 1941 v Opočně. Těsně po válce se rodina přestěhovala do Vernéřovic, kde si rodiče pronajali dům. Po odsunu Němců o rok později si jeden z uprázdněných domů koupili. „Pamatuji si na jednu starou paní, ke které jsem si chodila popovídat. Když se se mnou loučila, tak strašně plakala,“ vypráví pamětnice.

Dětství v pohraničí bylo kouzelné. Děti po návratu ze školy zahodily aktovky a utíkaly ven. Do školy v létě chodily pěšky a v zimě jezdily na lyžích. Nicméně peněz nebylo nazbyt. Maminka měla silné astma a navíc anginu pectoris, takže byla doma, kde chovala spoustu drobného zvířectva. Tatínek pracoval na dráze. „Jídlo jsme měli vždycky, ale peníze se u nás moc nevyskytovaly. Musela jsem nosit strašně kousavý kabát, který jsem nenáviděla, ale nedalo se nic dělat, na nový nebylo,“ vypráví pamětnice.

Lidé vyhazovali bezcenné peníze

Nezapomenutelným se stal rok 1953, kdy se uskutečnila měnová reforma. „V příkopech se najednou válela spousta papírových peněz. Chlapi, když šli z hospody, tak si zapalovali cigaretu stovkou,“ vzpomíná pamětnice.

Když ukončila základní školu, rovnou nastoupila jako tkadlena do textilního podniku Veba Broumov do pobočky v Polici nad Metují. Ve Vernéřovicích Jaroslava Semeráková bydlela do roku 1961, pak se vdala a odstěhovala se s manželem Josefem Semerákem do Mladé Boleslavi.

Srpnová okupace znamenala brzký konec skautingu

Uvolnění roku 1968 znamenalo naději ke skutečně lepším zítřkům. Manžel pamětnice se v obnoveném skautu věnoval dětem. Ale po okupaci brzy nastal opětovný zákaz. „V noci 21. srpna mu volali z práce, že Rusové jedou na Prahu. První, co ho napadlo, bylo, aby schoval všechnu dokumentaci o dětech, které byly na skautském táboře,“ popisuje pamětnice osudnou noc a dodává, že je tehdy opravdu nenapadlo, že okupace bude trvat tak strašně dlouho.

Za rok po srpnových událostech již byla na mateřské dovolené, kde setrvala sedm let. Poté nastoupila do mladoboleslavského podniku Drahstav jako skladnice, odkud odešla v roce 1998 do důchodu.