Nevěděla jsem, proč vůbec žiju, když jsem neustále začínala od začátku
Ludmila Ševčíková, rozená Cechová, se narodila 16. dubna 1930 na statku v Nezdenicích, který koupil její otec František Cecha. Na konci války pobývali na statku němečtí vojáci, jež po osvobození vystřídali rudoarmějci, kteří statek kompletně vyrabovali. V roce 1948 Ludmila absolvovala hospodyňskou školu v Boskovicích. Rok nato se provdala za Josefa Ševčíka, který na nezdenickém gruntu pracoval. Byl o deset let starší. Záhy se jim narodil syn Jan. Štěstí statkářské rodině dlouho nevydrželo. O dva roky později zatkli otce pamětnice Františka Cechu za to, že chtěl pomoci knězi Rudolfu Remigiu Jančovi, který byl režimem pronásledován a který zároveň na nezdenickém statku vyrůstal. Františka Cechu odsoudili na deset let odnětí svobody za velezradu. Zemřel v nápravném pracovním táboře ve Valdicích v roce 1958. Státu taktéž propadl veškerý majetek, a tak se mladá rodina Ševčíkova musela přestěhovat do Pozlovic, kde se jim narodil druhý syn František, a později do Luhačovic, kde pamětnice pracovala v kojeneckém ústavu a v jeslích. Po sametové revoluci rodina Ludmily Ševčíkové požádala v restituci o navrácení majetku. Soud rodině vyhověl pouze částečně.